Divadlo v Dlouhé, Dlouhá 727/39, 110 00 Praha 1
Pokladna je otevřena ve všední dny od 12 do 19 h a 2 hodiny před začátkem představení, pokud se hraje o víkendu či ve svátek.
Ivan Buraj
Divadelní režisér, autor divadelních adaptací a textů. Od sezony 2025/26 designovaný umělecký šéf Divadla v Dlouhé.
Během zkoušení inscenace Cesta dlouhým dnem do noci, vznikl s Ivanem Burajem rozhovor v rámci našeho podcastu Dlouhá chvíle. Pokud chcete nakouknout do zákulisí zkoušení, dozvědět se něco nového o režisérovi a o naší inscenaci, tak neváhejte a pusťte si Dlouhou chvíli.
Během studií gymnázia v Bratislavě vstoupil do poloamatérského Divadla Ludus. Následně přesídlil do Brna, kde vystudoval činoherní režii pod vedením Ivo Krobota a Petra Oslzlého na JAMU. Jeho absolventskou inscenaci Princ Homburský (2011, JAMU) ocenila porota i diváci mezinárodního festivalu divadelních škol ISTROPOLITANA.
Platformu pro hledání a realizaci osobitého tvůrčího přístupu nalezl v HaDivadle. Debutoval zde autorskou inscenací na motivy filmu Petra Jacksona Kreatury: K ohni se mnou pojď! (2012) a v roce 2015 nastoupil na pozici uměleckého šéfa. Kromě formování progresivní dramaturgie se podílel na profilování generační studiové scény s přesahem do veřejného prostoru a kulturně-vzdělávacím off programem, do něhož se zapojují odborníci z řad intelektuálů, výtvarníků i vědecké obce. Tematicky koncipované divadelní sezony reagují na aktuální dění.
Režíroval zde jak moderní dramata (např. Vernisáž Václava Havla, 2016), tak výrazně autorské dramatizace společensky významných modernistických děl – Zámek Franze Kafky, Náměsíčníky Hermanna Brocha nebo realistický román Paní Bovaryová Gustava Flauberta. Důležitým mezníkem se stala linie inscenací Čechovova Strýčka Váni (2016), Ibsenova Eyolfa (2017) a Gorkého Maloměšťáků (2018) se silným ekologickým podtextem. Teatroložka Marcela Magdová to v kritickém čtrnáctideníku A2 (2019) shrnula slovy: „Ivan Buraj platí za politicky vyhraněného divadelního filosofa a demiurga. Ve svých jevištních pracích ohledává Baumanovu moderní „tekutou dobu“ neboli silně individualizovanou, konzumní, globalizovanou společnost, jejímž prostřednictvím pojmenovává plíživou planetární krizi. Burajovy inscenace často vycházejí z klasických textů a akcentují pocit bezesmyslnosti, pomíjivosti či prázdnoty lidského života, pro které hledá životaschopný ekvivalent.“
S kritikou antropocentrizmu pokračoval v Praze ve Studiu Hrdinů. Společně s Janem Kačenou připravili adaptaci románu Maxe Frische Stiller (2019) a pro Novou scénu Národního divadla adaptovali Kosmos (2019) Witolda Gombrowicze. Obě režíroval Ivan, který dále hostoval v Národním divadle moravskoslezském a Činoherním studiu Ústí nad Labem.
Režijní experimenty se vztahem individuální reality jedince k vnější realitě prostřednictvím „klasiky“ dovedl Ivan Buraj až k rozpadu divadelní formy a hledání forem nových, které vycházejí z autorských a dokumentárních principů. Patří k nim scénický introspektivní esej Vnímání (2020) stejně jako jevištní diskuze Naši (2020), která vznikla sběrem reálných rozhovorů na téma klimatické krize. Na festivalu alternativních a experimentálních divadel Kopřiva 2023 získala inscenace Cenu za tvůrčí přínos. Výsledný text s ním sestavili Pavel Sterec a Bohdan Karásek, spoluautor dalšího Burajova textu k obdobně koncipované inscenaci Humanismus 2022 (2022) na téma morální neklid versus každodennost v době války na Ukrajině.
Náměsíčníky (HaDivadlo, 2016) vyhlásil festival …příští vlna / next wave… Projektem roku, protože „vzniklo dílo, které klade otázky, co je vlastně realita, pravda a smysl, jak – a zda-li vůbec – dílo interpretovat.“ O rok později byla udělena Cena Divadelních novin inscenaci Maloměšťáci (HaDivadlo, 2018).