Zářící noc

Básnické dílo nejznámějšího představitele španělské mystické lyriky zlatého věku, karmelitského mnicha Juana de la Cruz (1542-1591), vyniká formální oproštěností, smyslovou názorností a vřelostí a spontánností citu. Všechny jeho básnické skladby vytvářejí těsnou jednotu: chtějí podat obraz mystické cesty lidské duše k Bohu a spojení s ním. Mezi nejkrásnější texty z autorova skrovného básnického odkazu patří nesporně skladby Kdysi za noci temné, Kam jsi se ukryl, milý a Milostný plameni. První dvě mají podobný alegorický půdorys. Zamilovaná dívka – duše – touží po setkání se svým milým – Kristem, který je vzdálen (v první básni) nebo ztracen (ve druhé). Musí proto překonat překážky – opustit příbytek těla a odolat nástrahám temné noci smyslů – nebo najít znamení, která jí milý zanechal v ostatním tvorstvu, aby se s ním shledala a spojila. Tento slabý náznak příběhu v básni Milostný plameni mizí: ta je celá jediným výkřikem rozkoše z dosaženého spojení, apoteózou dovršené lásky. Mystické zanícení je tlumočeno prostřednictvím erotických obrazů a symbolů. Světská láska je povznesena k nejvyšším vrcholům božství, ale zároveň si každý obraz, každý symbol z „lidské“ sféry uchovává svou vlastní hodnotu, má hluboký básnický význam sám o sobě. A tak i čtenář nezasvěcený nebo nesdílející autorův náboženský zápal je touto poezií uchvácen: je opojen přívalem milostného citu a smyslového okouzlení, je stržen hudebností průzračného, křišťálově čistého jazyka. Možná i proto pokládal sv. Jan od Kříže za nutné doprovodit tyto básnické texty rozsáhlými prozaickými komentáři, jež tvoří ucelenou nauku mysticismu. Ani v nich však nezapře, že je bytostným básníkem. Jeho pezie inspirovala i našeho spolupracovníka, dnes už věhlasného hudebního skladatele Vladimíra Franze k napsání šesti madrigalů, které z nahrávky v podání smíšeného sboru Ars Brunensis zazní v rámci našeho scénického čtení poprvé i pro pražské publikum. zobrazit více