Ona je živá

Jak velký nepořádek zanechá osudová láska v naší mysli? 

Hotelový pokoj jako metafora bývalého vztahu, ze kterého jsem nikdy neodešla. Chodím do práce, vařím, koukám na seriál, ale moje mysl je stále tam. U ní. Lezu po stěnách a po stropě, pořád se tam něčeho držím. Vylezu na skříň a škrábu omítku. Co se skrývá pod tím vším? Svítím baterkou. Vidím nás spolu. Sedíme na posteli a hádáme se, škrábu dál a dál.

Inscenace o ženě, která zažila ochromující vztah plný milování i nenávisti. O nekonečném návratu někam, kde už dávno nemáme být. A nebo právě naopak, o nutnosti vše si vědomě prožít, abychom mohli definitivně odejít.