1. Úvod
2. Repertoár
3. Sen o terapii

Terapeutická sezení rodiny O´Neillových

Terapeut: Dobře, vlastně tenhle prostor rodinné terapie se nebude primárně zabývat vámi jako jednotlivci, ale spíš tím, jak společné fungování – jak vám je, jak spolu žijete a fungujete, sladit tak, aby vám v tom bylo líp. Během rodinného soužití vznikne spoustu křivd, bolestí, nepříjemností, náročností a spousta emocí, s kterými si sám ten člověk neví rady, jak si s tím počnout, jak s tím naložit. A tady budeme ladit, jak pracovat s vašimi potřebami, jak pracovat, s tím, s čím přicházíte, tak, abyste v tom dosedli. Kdybyste měli pocit, že někomu z vás straním nebo že se cítíte, že naopak někoho vynechávám, budu rád, když to do toho přinesete. Myslím, že mým cílem je být nějakým způsobem nezávislý a podporovat vás v tom, abyste se tu cítili komfortně. Přemýšlím, jestli tady k tomu úvodu máte nějaké dotazy?

Jamie: Já ne.

Mary: Já taky ne.

Terapeut: Dobrá. Teď se možná zeptám já vás, i když chápu, že to může být teď náročné vůbec pojmenovat, s čím přicházíte, co vás vlastně do terapie sem ke mně přivedlo. Můžete každý, jak to budete cítit, za vás… Jak to cítíte, co vás sem přivádí?

Jamie: Takhle, můj nápad to nebyl. Já mám pocit, že řešíme problémy, ale kdo ne. Brácha na tom není úplně dobře a máma na tom není úplně dobře a z toho plynou nějaký nedorozumění. Takhle za mě.

Terapeut: Váš nápad to nebyl, ale bylo to – jakože říkáte, řešíme nějaký problémy – takže je to i, že tu chcete být, nebo jste byl spíš… když už musím, tak musím?

Jamie: Sám jsem zvědavej, co z toho vzejde.

Terapeut: Takže přicházíte s nějakou zvědavostí?

Jamie: Ano, spíš si poslechnout, co ostatní.

Terapeut: Dobrá.

Edmund: Tak byl to můj nápad, ale nejsem si úplně jistej, jestli dobrej. (směje se i s Jamiem)

Terapeut: Rozumím, myslím si, že nejste první, kdo to řeší a že to může být dost náročný usednout takhle v nějakém společném prostoru a vůbec třeba i pojmenovat to, že nějaký problém je. Můžu se ještě zeptat, co je tam za pochybnost, že to není dobrej nápad?

Edmund: Tak… (pauza) nejsem si jistej, jestli toho jsme schopný.

Terapeut:Že je tam pochybnost, jestli je možná nějaká změna.

Edmund: Jestli je vůle…

Terapeut: Takže je odvaha do toho vstoupit, ale zároveň je otázka, jestli je to vůbec možné, aby se to změnilo, nebo jestli je dostatek energie… Dobrá. Můžu se zeptat vás, s čím přicházíte do tohoto prostoru, co vás sem přivádí?

James: No tak za mě… to byl Edmundův nápad, protože na tom není úplně nejlíp teď, tak jsem se snažil mu vyhovět a uvolnit na to nějaký prostředky, pokud by to k něčemu pomohlo… a ty problémy tady jsou, ale já jsem spíš zastáncem toho, že se mají řešit doma. Úplně jsem nesouhlasil, ale pokud to tak chtěli, tak to maj, no.

Edmund: Děkujeme.

James: Prosim.

Terapeut: Jak vy rozumíte tomu, že Edmundovi není dobře?

James: No tak má nějaké potíže teď, zdravotní… a psychický a tak, no, takže to byla snaha mu vyhovět. No maminka taky…

Terapeut: Co se s vámi děje, když jsou tyhlety problémy?

James: No tak ty problémy jsou takový no, poslední dobou u nás v rodině… je to složitý, no. Ale já myslím, že je to normální.

Jamie: Ale není to jenom… jenom poslední dobou. Spíš poslední dobou to nějak vyeskalovalo.

Terapeut: Takže poslední dobou je to nějak viditelný nebo čitelný?

Jamie: Řekl bych, že to bylo čitelný trochu vždycky, ale někdo to vidí víc a někdo míň.

Terapeut: Rozumím. Zeptám se vás, s čím přicházíte?

Mary: No, možná jsem měla přijít už tak před 30 lety. Nejsem si jistá, jestli je možný teďka ještě s tou situací něco dělat, ale jak už tady padlo, tak inicioval to můj mladší syn, nejmladší, protože měli jsme tři syny, a udělala bych pro něj všechno, prostě je to moje… Oba syny miluju samozřejmě úplně stejně, ale teď momentálně se nacházím ve stavu, kdy mám příšernej strach o mladšího syna, protože je nemocný a snažím se potlačit sama sebe, svoji nemoc a chci, aby byl zdravej a aby mu bylo dobře, aby mu bylo dobře v téhle rodině, a jsem si vědoma, že za to do jistý míry můžu já, za spoustu věcí.

Terapeut: Že vnímáte, že máte zodpovědnost za stav Edmunda?

Mary: Fyzický doufám ne, ale psychický možná ano.

Terapeut: A Edmund teď trpí…

Mary: Ano, má tuberkulózu.

Edmund: Já cítím potřebu říct, že moje fyzický zdraví není předmětem toho, proč jsme tady, jsou tu mnohem důležitější věci.

Terapeut: Co to pro vás je, Edmunde, co je to důležitý? Vnímám, že na první dobrou je tam ten zdravotní stav, ale co je to…?

(dlouhá pauza)

Terapeut: Je to pro vás teď možný vyslovit?

(ticho)

Edmund: Já jenom necejtim, že bych to měl bejt já, kdo by to měl říkat.