Bez roucha

Dnes už klasická komedie na téma, jak se dá i nedá dělat divadlo. V první části sledujeme průběh poslední generální zkoušky před premiérou bulvární frašky Sardinky, sardinky! a ve druhé její devadesátou reprízu ze zákulisí. Pot, slzy i krev teče z herců zájezdové společnosti. A poteče i z našich herců. Proč, proboha, proč?! Vždyť je to jen divadlo.

„O tom to totiž je – o dveřích a o sardinkách. Přinést sardinky a odnést sardinky. Tomu se říká fraška. To je divadlo. To je život. Džong, džong, džong. Džong, jste na scéně. Džong, řeknete, co máte. Džong, zmizíte. (A všechno bude v pohodě.)“
Lloyd Dallas, režisér

FOTOGRAFIE V TISKOVÉ KVALITĚ

   Příspěvky k inscenaci najdete na našem Instagramu pod hashtagem #bezroucha. 

"Hana Burešová udělala všechno, aby v její inscenaci patřičné komediální efekty fungovaly a gradovaly. Režisérka odjakživa inklinuje vedle vážných témat i ke komediím, v nichž umí skvěle zacházet s konvencemi příslušného žánru, převracet je, hrát si s nimi a zpochybňovat to, o čem se vlastně hraje. Chvilkami se zdá, že i do této frašky se jí podařilo vtělit pocit zmatení nad světem, který u herecké profese může být až vražedný." Jana Machalická, Lidové noviny

"Haně Burešové se podařilo zachovat spád hry, ba ji možná v druhé polovině škrtem třetího dějství udělala ještě dynamičtější. Divák tak sleduje jednu lapálii za druhou a chvíli oddechu mu dopřeje až přestávka. Která je potřebná nejen k přestavbě scény, ale také k nabrání sil na druhou polovinu, během níž už nelze neslzet smíchy." Soňa Hanušová, kulturio.cz

"Bez roucha není nic víc, ale ani nic míň než svěží komedie, která vás rozesměje. Bez jakýchkoli narážek na současnou realitu za dveřmi divadla. Tak zapomeňte na chvíli na veškeré starosti a od plic se zasmějte." Soňa Hanušová, kulturio.cz

"Pražské Divadlo v Dlouhé dramaturgicky sáhlo po jistotě, která diváka pobaví. Odvede jej do neškodného světa hraní o hercích. Ale pro zúčastněné komedianty to až taková legrace není: hra Bez roucha si žádá fyzické nasazení a současně mírně ironický odstup od figur a dění, herci na sebe musí slyšet a ukázněně držet timing. V Dlouhé byly dané podmínky splněny." Josef Chuchma, Artzóna

"Frayn ve svém divadle na divadle na třetí ukazuje nejen kontrastní univerza jeviště a zákulisí (alternativní název je Zepředu, zezadu), navíc dosti přesně diagnostikuje svět divadla v jeho dvojlomnosti – ten věčný rozpor mezi skutečnými city a tím, co se předvádí divákovi. A rozhodně se to nemusí týkat jen lehce pokleslé produkce zájezdové společnosti." Jana Soprová, Divadelní noviny

"Jak jsme u herců z Dlouhé zvyklí (obzvlášť z režií Hany Burešové, známé až puntičkářskou prací s herci), jednotlivé miniportréty jsou vystřiženy s přesností a smyslem pro timing gagů. (…) všichni dokážou v potrhlé nadsázce vystihnout jednotlivé „šarže“ hereckého souboru, ale zároveň své postavy vybavit také autenticky trapnými a hořkými detaily osobních životů." Jana Soprová, Divadelní noviny

Glosa: Bez roucha v Dlouhé — lehký kus do těžké doby
Josef Chuchma, Artzóna 18. 9. 2020

Dobrá fraška po letech
Jana Machalická, Lidové noviny 29. 9. 2020