Obrazy z Francouzské revoluce
velký sál - upravený
premiéra 10. 11. 2000
derniéra 10. 3. 2005
Inscenace zachycuje - byť jen ve zkratce - celý vývoj Francouzské revoluce, od jejích slavných počátků až k hořkým koncům. Průvodcem je Figaro, ústřední postavou Robespierre, jehož osud je svázán s Revolucí od začátku a jehož smrtí de facto také Revoluce skončila. Nejde však jen o drama Robespierrovo, ale spíše o jakési „divadlo revoluce“, v němž se osudy jedince a společnosti vzájemně prolínají a ovlivňují. V jednadvaceti chronologicky řazených obrazech, představujících klíčové události i momenty okrajové, bizarní či paradoxní, se postupně předvádí příběh Revoluce, a to prostřednictvím nejrůznějších žánrových poloh a divadelních postupů, které nám umožnují nahlédnout toto složité a rozporuplné období lidských dějin z rozličných úhlů pohledu, v jeho slávě i hrůze, tragičnosti i směšnosti.
Tvůrci
| Režie | Hana Burešová |
| Dramaturgie | Štěpán Otčenášek |
| Scéna | Karel Glogr |
| Kostýmy a masky | Samiha Maleh |
| Hudba | Milan Potoček |
| Hudební spolupráce | Ivan Žáček |
| Pohybová spolupráce | Lucie Mertová |
Účinkují
| Miroslav Táborský | Robespierre |
| Jan Vondráček | Figaro |
| Vlastimil Zavřel | Král aj. |
| Miroslav Hanuš | Danton, Mirabeau aj. |
| Jiří Wohanka | Sanson, Necker aj. |
| Ilona Svobodová | Královna aj. |
| Tomáš Turek | Saint-Just, Barnave aj. |
| Pavel Tesař | Desmoulins, Guillotin aj. |
| Klára Sedláčková-Oltová | Madeleine, Cordayová, Lucille aj. |
| Martin Matejka | Marat, Couthon aj. |
| Peter Varga | Bailly, de Sade, Fouché aj. |
| Martin Veliký | Sieyės, Legendre, Simon aj. |
| Ivana Lokajová | Hraběnka, Eleonora aj. (alternace) |
| Ivana MIlbachová | Hraběnka, Eleonora aj. (alternace) |
| Jaroslava Pokorná | Contatová, Simona aj. |
| Naďa Vicenová | Kateřina Veliká, Dubarryová aj. |
| Čeněk Koliáš | Lafayette, Tallien aj. |
| Tomáš Borůvka | Šlechtic-obřadník, Collot aj. |
| Marie Horáčková | Svoboda, Marianna aj. |
„V Obrazech z Francouzské revoluce se vše sice odvíjí od přesných dat, ale tvůrcům nešlo o chladnou rekonstrukci. Události jsou komentovány, parodovány, zcizovány žertíky a ozvláštňovány citacemi a odkazy... Obrazy jsou smělým divadelním gestem, s nímž se pokládá na váhy dějin jedna z ústředních kapitol moderní historie. Váží se na nich jedinec i dav, lidské skutky v extrémních situacích a také ideály demokracie a svobody, které byly pokřtěny krví desetitisíců zavražděných.“ (Zdeněk A. Tichý)