Lucerna

Z čeho pocházíme, z jaké látky jsme stvořeni? Co byli, jaké sny měli naši předkové a jaké nám vštípili ideje a iluze? Jakou historii nám vyprávěli, jakými legendami a mýty jsme byli odkojeni? Lucerna, kterou napsal jeden z nejvýkonnějších a nejznámějších tvůrců těchto mýtů, Alois Jirásek, je hrána už přes sto let na všech možných českých scénách profesionálních i ochotnických, byla mnohokrát i zfilmována a stala se jedním z děl, která formují národní identitu. Všichni ji přece už známe, všichni víme, že je to jen taková líbezná a trochu komická pohádka, kde se zpupná vrchnost snaží „zatnout tipec“ jednomu hrdému Mlynáři, bůhvíproč porazit jeho lípu a odvést mu jeho milou, na kterou líčí i Vodník, blekotaje uslintaně „Haničko - sluníčko“, kde Mlynář s lucernou provází svůdnou Kněžnu lesní mokřinou k zámečku, zatímco kolem v temném lese vytrubují vystrašení šumaři nějakou „kasací“, kde jedna ďábelská „stihačka“ obsedantně pronásleduje unikavého manžílka, až vyděsí i Vodníka  – a nakonec všichni klečí pod zpívající lípou, ze které vystoupí čistá panna…  Ale známe ji opravdu? A má co říci i dnes, kdy je svět tak jiný, než býval v dobách Jiráskových a „za onoho času“, v němž se hra odehrává?

„Pohádka láká. Vyprodán je dům. / Stvořeno je dílo, jak chce publikum: / trošičku smíchu, trochu tragiky, / pak hastrmani, mlynář, princezna, / a nad lipou zní píseň líbezná. / Ó národe můj, jak jsi veliký.“ (Jiří Mahen, Moderní revue, 1905)

Vodník Ivan (Arnošt Goldflam) účinkuje v památeční čapce dědečka Toníčka.

Více o inscenaci se můžete dozvědět v Krátkých hovorech z Dlouhé, kde o inscenaci mluví režisérka Hana Burešová, dramaturg Štěpán Otčenášek a představitel Vodníka Arnošt Goldflam. Audioverzi poslouchejte zde nebo v aplikacích  Spotify / iTunes / PodBean, videoverzi si můžete pustit na našem YouTube kanále.

Fotografie v tiskové kvalitě

Tisková zpráva k premiéře

"První půlka chechotem vyprovodila představu, že toto je „česká klasika“ ve smyslu „pravdivého“, „realistického“ obrazu češství. Druhá půlka připomíná, že Lucerna je pohádkou v hlubším významu. Nejen tím, že vodníci lezou z vody a holka do stromu. Je pohádkou, neboť je „nerealistickým“ příběhem, který pomáhá žít, když je ouzko. Je pohádkou, snem, mýtem. Je skládačkou stereotypů, ale i archetypů. Je snem o moudré bábě a statečném mlynáři, ale také o ušlechtilé kněžně." Martin C. Putna, Divadelní noviny

"Těžko se dá k Lucerně vymyslet něco, co tu ještě nebylo, ale je tu možnost soubor emocí a vzpomínek na různé Lucerny v různých divadlech a divákově různém stáří do nové interpretace začlenit. A přesně to udělala Hana Burešová s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem v Divadle v Dlouhé." Alena Zemančíková, Deník Referendum

"Režisérka Hana Burešová našla přesnou rovnováhu mezi aktualizací a zachováním pohádkového kouzla." Magdalena Čechlovská, Hospodářské noviny

"Kritici shodně začínají své (až na výjimky velice pochvalné) recenze otázkou, zda má smysl i v dnešní době inscenovat tolikrát opakovaný příběh o lípě, tvrdohlavém mlynáři a prastaré povinnosti s lucernou. Zjevně má. A není k tomu vlastně třeba přílišných modernizací a aktualizací. V Dlouhé to totiž vzali přesně půl na půl, na jedné straně adaptují klasickou látku s citem, na straně druhé tak činí s veselým nadhledem, aniž by však sklouzli k levné a nabízející se parodii." Tomáš Šťástka, idnes.cz

Lucerna v Dlouhé rozumí dějinám i současnosti
Alena Zemančíková, Deník Referendum

České nebe v Dlouhé
Martin C. Putna, Divadelní noviny

Lucerna v Dlouhé září hravou ironií. Režie Hany Burešové si zaslouží jen superlativy
Saša Hrbotický, aktuálně.cz

Divadlo v Dlouhé si dobře posvítilo na Jiráskovu hru Lucerna, herci udržují lehkou nadsázku
Magdalena Čechlovská, Hospodářské noviny

O těch, kdo patří do českého Pantheonu
Jiří P. Kříž, Právo (autorská verze)

Lucerna v Dlouhé svítí národu na cestu
Dana Benešová-Trčková, web ČT24

Dokonalý divadelní zážitek: Jiráskova Lucerna v Divadle v Dlouhé
Aleš Kadeřábek, blog.idnes.cz

Český mýtus jménem Lucerna hlásí divadelní událost sezony
Tomáš Šťástka, idnes.cz