Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou
2.15 h bez pauzy
velký sál - upravený
premiéra 12. 4. 2003
derniéra 31. 12. 2007
Jedna z nejzajímavějších nových českých her, kterou jsme uvedli jako první profesionální divadlo, je obrazem všedního dne na železniční stanici. Autor v ní svébytně navazuje na nejlepší české tradice něžného i absurdního humoru, jaký nacházíme v prózách Bohumila Hrabala, hrách Václava Havla či filmech Miloše Formana.
Tvůrci
| Režie | Hana Burešová |
| Dramaturgie | Štěpán Otčenášek |
| Scéna | David Vávra |
| Kostýmy | Andrea Králová |
| Hudba | Robert Nebřenský |
Účinkují
| Miroslav Hanuš | Antonín Jánský, přednosta |
| Vlastimil Zavřel | Petr Dvořák, výpravčí |
| Pavel Tesař | Aleš Podzimek, výpravčí |
| Ivana Lokajová | Gabriela Kleinová, uklízečka |
| Klára Sedláčková-Oltová | Esmeralda Tóth, signalistka (alternace) |
| Magdalena Zimová | Esmeralda Tóth, signalistka (alternace) |
| Jiří Wohanka | Ludvík Pláteník, posunovač |
| Čeněk Koliáš | Gezider Šulc, posunovač |
| Martin Matejka | Karel Altrichter, výpravčí |
| Tomáš Turek | František Bláha, posunovač |
| Martin Veliký | Rudolf Kaštan, hostinský |
| Marie Turková | Drahuše Altrichterová, pokladní (alternace) |
| Helena Dvořáková | Drahuše Altrichterová, pokladní (alternace) |
| Miloš Čížek | Evžen Deka, kontrolor |
„Dramaturgie Divadla v Dlouhé byla nejrychlejší, a také bezpečně rozpoznala, v čem spočívá kouzlo a originalita (...) textu. Že se zcela vymyká tomu, co současná česká tvorba obnáší, a že s nenápadnou hravostí a humorem reflektuje věci vážné, skoro by se chtělo říct existenciální. Hra je vtipná, zábavná a má zvláštní hořký tón, vyvěrající z dokonalého líčení banalit všedního života. Tato story ze života východočeských ajznboňáků v sobě ukrývá poezii upatlaných „couráků“, líně křižujících venkovské tratě, malých nádraží, kde tráva zarůstá letitý nepořádek, zahulených nádražních restaurací, otřískaných hradel. (...) I přes ironii až sarkasmus, s nimiž sleduje hemžení „modré armády“, bere autor ajznboňácké prostředí naprosto vážně a s téměř realistickou popisností si v něm libuje (opírá se samozřejmě o jeho dokonalou znalost).“ (Jana Machalická, Lidové noviny)
„Herecký soubor Divadla v Dlouhé nemá u nás konkurenci ve schopnostech laskavé karikatury, ve výrazovém rejstříku velejemné parodie.“ (Richard Erml, Reflex)
„V invenčním scénografickém řešení Davida Vávry se vedou železničářské řeči, v nichž je možné objevit kus svébytné poezie, a také se propadá alkoholu, dějí se nevěrnosti, prohýří se dědictví, konfrontují se charaktery a umírá se. To poslední už docela smutně, mrazivě.“ (Jiří P. Kříž, Právo)
„Herci vykreslují svoje party s jistotou, znamenitě si vede především Vlastimil Zavřel v uvolněné kreaci bodrého pyknika Dvořáka. Intonace jeho služebních hlášení kouzelně propojují rutinu, hédonistickou omezenost postavy, ale také její existenciální stesk.“ (Jan Kerbr, Divadelní noviny)