Divadlo v Dlouhé, Dlouhá 727/39, 110 00 Praha 1
Pokladna je otevřena ve všední dny od 15 do 19 h a hodinu před začátkem představení, pokud se hraje o víkendu či ve svátek.
Rekonstrukce velkého sálu Divadla v Dlouhé
Součástí proměn, kterými Divadlo v Dlouhé prochází v souvislosti s nástupem nového uměleckého vedení, je i proměna sálu, na které spolupracovali architekti Marcela Steinbachová a Pavel Směták z Ateliéru Skupina.
Budova, ve které dnes sídlí Divadlo v Dlouhé, byla postavena ve stylu art-deco koncem 20. let minulého století jako moderní městský palác. V jeho suterénu vznikl sál pro první pražské divadlo, které se věnovalo výhradně operetě. Interiér v sobě eklekticky propojil barokní tvary balkonů a stropu s jemnými detaily mříží a maleb v art deco stylu. V dobovém tisku byl interiér popisován jako příjemně překvapivý. „Stěny jsou drženy v teplé anglické červeni, přetřeny stříbrným filigránem a slonovinou. Zábradlí jsou stříbrná. Stříbro opakuje se v decentní formě též u osvětlovacích těles, mříží krbů, kování atd.“ Původní řešení interiéru se postupně vytratilo ve vrstvách přemaleb i z důvodů velké povodně v roce 2002, při které voda vystoupala až do úrovně balkonu. Následně proběhla renovace divadla, interiér byl navržen ve výrazné červené barevnosti sedaček a koberců, které byly doplněny šedými povrchy stěn a zlatými detaily kovových prvků.
Nová rekonstrukce sálu byla nezbytná především z důvodů vysloužilých sedaček a souvisí také s proměnou uměleckého vedení divadla.
Principy původního dobového interiéru jsou v nové úpravě respektovány, ale jsou posunuty k ucelenější barevnosti bez výrazných kontrastů. Prostory jsou spojené do jednotného barevného řešení tlumenějších barev a nekonkurují dění na jevišti. Tlumená barevná paleta vychází z valéru tónů anglické červeně, které jsou rozvrženy na jednotlivé segmenty interiérových povrchů. Rozvržení odstínů sleduje tektoniku sálu i principy původní barevnosti – světlý pás balkonu i strop a tmavší zadní plán hlediště. Ten uzavírá sytější červená výmalba, kterou překrývá jemný lineární dekor, navazující na art deco detaily v sále. Ze sjednoceného valéru vychází i výběr barvy koberce a čalounění sedaček. V detailech jsou použité šedostříbrné nátěry mříží.
Během rekonstrukce se neměnil tvar hledištní elevace ani se stavebně nezasahovalo do podlahy. Pro sál byla navržena atypická, tvarově jednoduchá sedačka, která rozměrově vycházela z předchozích s rozšířením sedadla. Barevnost čalounění sedaček a moření překližkových dílů sjednocuje vždy shodný odstín, pro parter jemnější načervenalý, pro balkon neutrální šedý. Tvarování sleduje ergonomii sedačky a vychází ze základní geometrie rovných linií a oblouků. Vrstvená překližka vytváří na područkách přiznanou lineární strukturu.
Rekonstrukce sálu je prvním výrazným krokem k obnově celého interiéru divadla. Barevné ladění sálu obstojí i se stávající paletou barev ve foyer a chodbách, které ještě nepodlehly rekonstrukci. Jejich postupná proměna je plánována v dalším kroku.