Dopisy Olze
První scénické uvedení dopisů Václava Havla z vězení z let 1979–1983
Milá Olgo,
mezi tisíci podivuhodnými událostmi, které tvoří zázrak bytí a jeho dějin, má nepochybně zcela převratný význam událost, kterou jsem tu nazýval vznikem či ustanovením lidského „já“.(Václav Havel, 4. 9. 1982 věznice Plzeň – Bory)
První scénické uvedení dopisů Václava Havla z vězení z let 1979 - 1983 jako připomenutí člověka, který vstoupil nejen do světových dějin, ale i do našich životů a srdcí.
Inscenace Dopisy Olze navazuje volně na inscenaci Sen v červeném domě, která se inspirovala tvorbou T. S. Eliota a Samuela Becketta. Václav Havel je logickým pokračovatelem těchto velikánů světové literatury jako spisovatel, filozof i dramatik.
Divadelně–pohybovo–hudební tvar asociativního rozvíjení textu dopisů o vnitřním světě člověka uprostřed životní zkoušky v malém prostoru vězení s nikdy nekončící přítomností dalších spoluvězňů a reflexe našeho vztahu k fenoménu Václava Havla navazuje na podobnou tradici poetických projektů Divadla v Dlouhé.
"O žádném jiném období v Havlově životě nevíme tolik jako o jeho životě ve vězení. Samozřejmě postrádáme detailnější záznamy o jeho svářečské práci, o dost jednotvárném jídelníčku a dalších drobnostech vězeňského života. Pokud však šlo o život vnitřní, málokdy se někdo věnoval sebezpytu tak důkladně a zaznamenal ho tak výmluvně jako Havel v dopisech Olze."
Michael Žantovský
"Z dopisů vznikla nakonec prazvláštní kniha, dodnes mi není jasné, co to vlastně je: soubor esejů? dokument? dokument o čem vlastně? o mně? o vězení? Kdysi mi to psaní po několik let zachraňovalo život a dávalo mu nějaký smysl; co to však může znamenat pro jiné a mimo vězeňský svět? O vězení tam není nic a jako filosofie? Svět je zaplaven tisíci daleko čtivějších a pravděpodobně pronikavějších knih od skutečných filosofů, kteří nemuseli psát rychle a v hluku a mohli citovat ze všech knih světa. Přiznám se, že obdivuji každého, kdo tuto knihu přečetl celou a kdo jí rozuměl; já sám už dnes mnoha jejím pasážím prostě nerozumím. A setkám-li se tu a tam s někým, komu ta kniha skutečně něco dala, kdo v mém klopotném vězeňském hledání sebe sama nalezl kus svého vlastního hledání a kdo to přečetl nejen s porozuměním, ale dokonce s určitým pohnutím, jsem tím vždy znovu hluboce dojat – možná víc než ten nejpohnutější čtenář – vyslovuji za to dotyčnému svůj obdiv a dík."
Václav Havel
Děkujeme za spolupráci Knihovně Václava Havla
SKUTR hostem Jana Pokorného na Radiožurnálu
Více se můžete dozvědět v Krátkých hovorech z Dlouhé, kde o inscenaci mluví režisér a dramaturg Lukáš Trpišovský a herec Jan Vondráček. Audioverzi poslouchejte zde nebo v aplikacích Spotify / iTunes / PodBean, videoverzi si můžete pustit na našem YouTube kanále.
Inscenaci uvádíme s anglickými titulky, které jsou dobře viditelné pouze z přízemí.
Příspěvky k inscenaci najdete na našem Instagramu pod hashtagem #dopisyolze.
V představení se v souladu s autorským uměleckým záměrem kouří (cigareta na jevišti je dle vyjádření Ministerstva zdravotnictví rekvizitou). Pro jevištní efekt je také používán kouřostroj.
Tvůrci
| Scénář a režie | . SKUTR |
| Scéna | Jakub Kopecký |
| Kostýmy | Simona Rybáková |
| Hudba | Petr Kaláb |
"Režijní a scenáristické duo SKUTR se pokusilo o nemožné a tuhle knihu (pro mě jednu z nejněžnějších, jakou jsem kdy četl) převedlo do dramatického tvaru. Hra měla premiéru symbolicky 17. listopadu v Divadle v Dlouhé a patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co lze momentálně v českých divadlech vidět. Zájemce o některou z repríz musí počítat s příslovečným potměšilým rukopisem dua. V jeho tradici si Martin Kukučka s Lukášem Trpišovským z dopisů vybrali především pasáže, které Havlovu zlomovou existenciální zkušenost zaznamenaly v upřímně bezbranné podobě." Jan H. Vitvar, Respekt
"Režijní tandem SKUTR zdramatizoval pro Divadlo v Dlouhé korespondenci Václava Havla z kriminálu Dopisy Olze. Vzniklo obrazově strhující představení, které nabízí hned několik možností uchopení." Jindřich Göth, Deník N
"Tuto nejednoznačnost Havlových listů z kriminálů SKUTR ilustruje, dotváří a potencuje výraznými obrazy, kde hraje roli každý detail, každý pohyb na scéně." Jindřich Göth, Deník N
"Dopisy Olze nejsou a nechtějí být zjednodušující glorifikací. Nedávají jasnou odpověď na kardinální otázku, jaký vlastně byl Václav Havel. Pro zájemce o hlubší ponor do nitra jeho osobnosti ale mohou být ideálním iniciačním momentem." Jindřich Göth, Deník N
"Co herec, to jiná interpretace Václava Havla. Tomáš Turek jej hraje stydlivě, opatrně, s akcentem na typickou havlovskou dikci. Jan Vondráček je divoký v gestech i verbálním projevu, Martin Matejka mu zase propůjčil chlapeckou cudnost a zdrženlivost. Dámská část souboru pak Havla vybavila sarkasmem, ironií a věcností, která byla blízká spíše Olze Havlové. Potlesk náleží především sytému a barevnému projevu Evy Hacurové, která se představí i jako vynikající zpěvačka." Jindřich Göth, Deník N
"Jednoznačně nejsilnější doménou inscenace je však zpěv Evy Hacurové, která se ze zbytku obsazení vyděluje, především ve chvílích, kdy ostatní vytvoří dvojice. Její sametový alt a procítěné podání anglických písní zní stejně lahodně jako Havlův jazyk, intelektuálský a pedantsky spisovný, ale stejně tak plný něžného citu, úzkosti a nejistoty." Kateřina Kykalová, Divadelní noviny
O Václavu Havlovi s láskou
Jana Machalická, Lidové noviny
Havlův hlas zní z basy
Kateřina Kykalová, Divadelní noviny
Když byl Havel v base a Šíma v Paříži
Jan H. Vitvar, Respekt
Dopisy Olze: I Václav Havel byl „jen“ člověk
Soňa Hanušová, kulturio.cz
Dopisy Olze tesklivě předvádějí devatero životů velkého kocoura Havla
Jindřich Göth, Deník N
