Ilona Smejkalová

Narodila se roku 1973 ve Velkém Meziříčí, ale za své rodiště považuje Černou na Českomoravské vrchovině, kde vyrůstala až do svých osmnácti let. Studovala Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci – teorii a dějiny literatury, divadla a filmu (uměnovědu si vybrala mj. i proto, že šlo o obor, kde absolutně nezáleželo na průměru známek předchozích vysvědčení).
V roce 1994 nastoupila na místo dramaturga v Horáckém divadle v Jihlavě, instituci, kterou pravidelně (a s láskou!) navštěvovala již od svých šesti let. V roce 1997 se přestěhovala do Prahy (nejprve do Vysočan, nakrátko do Nuslí, pak na Žižkov a posléze definitivně znovu do Vysočan). Začala učit na Vyšší odborné škole herecké, odtud přešla roku 1998 na Vyšší odbornou školu tvůrčího psaní Josefa Škvoreckého (později transformovanou na Literární akademii – Soukromou vysokou školu Josefa Škvoreckého). Za svoji nejzásadnější a nejzábavnější pedagogickou zkušenost ovšem považuje pětileté působení na Osmiletém gymnáziu Buďánka v Praze. Tato specifická střední škola byla založena pro vysoce nadané děti, které si však často – spolu se svým talentem a nadáním – nesou ve svém životě různé poruchy, jež ztěžují jejich zařazení do „normální“, většinové a zprůměrované společnosti.
Dalšími divadly, kde se objevila v pozici dramaturga, byly Divadlo Příbram, Divadlo Petra Bezruče v Ostravě a Městské divadlo Kladno. S jinými divadly spolupracovala externě – jednalo se např. o A‑studio Rubín, Moravské divadlo Olomouc, Městské divadlo Mladá Boleslav, Klicperovo divadlo v Hradci Králové, Divadlo Ungelt, DISK i jednorázové muzikálové a divadelní produkce. Čtyři roky spolupracovala se Studiem Ypsilon, nejprve externě jako dramaturgyně, posléze interně coby manažerka a tisková mluvčí. Od roku 2014 do července 2015 byla zaměstnána v Národním divadle v Brně jako dramaturgyně a zástupkyně uměleckého šéfa Mahenovy činohry. Působila také jako dramaturg v divadelním souboru pražských bezdomovců „Ježek a čížek“.
Nejčastěji spolupracuje s režisérem Danielem Špinarem a i proto od letošní sezóny posílila stávající dramaturgický tým Národního divadla v Praze.
Je členkou poroty dramatické soutěže o „Cenu Alfréda Radoka“, od roku 2002 se jako scenáristka externě podílí na pořadech a seriálech České televize a TV Prima, z lásky k rodné obci se věnuje i produkci a propagaci koncertní a divadelní činnosti v kapli sv. Antonína v Černé u Měřína.
Odhlédneme‑li od divadla a filmu, jsou jejími hlavními zálibami historie, četba (knih i seriózního denního tisku a zcela neseriózních módních časopisů), intenzivní sledování kanálu ČT 24, internet, cestování a také zájmy zcela neintelektuální – vaření, vyšívání či návštěvy kaváren, vináren a cukráren (časté) i kadeřnického salónu (občasné).
S režiséry Janem Bornou a Miroslavem Hanušem v Divadle v Dlouhé spolupracovala na inscenacích Kabaret Kainar – Kainar, O líné babičce, 407 gramů z Bohumila Hrabala, S úsměvy idiotů.