Ilona Smejkalová

Ilona Smejkalová

Narodila se roku 1973 ve Velkém Meziříčí, ale za své rodiště považuje Černou na Českomoravské vrchovině, kde vyrůstala až do svých osmnácti let. Studovala Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci – teorii a dějiny literatury, divadla a filmu (uměnovědu si vybrala mj. i proto, že šlo o obor, kde absolutně nezáleželo na průměru známek předchozích vysvědčení).
V roce 1994 nastoupila na místo dramaturga v Horáckém divadle v Jihlavě, instituci, kterou pravidelně (a s láskou!) navštěvovala již od svých šesti let. V roce 1997 se přestěhovala do Prahy (nejprve do Vysočan, nakrátko do Nuslí, pak na Žižkov a posléze definitivně znovu do Vysočan). Začala učit na Vyšší odborné škole herecké, odtud přešla roku 1998 na Vyšší odbornou školu tvůrčího psaní Josefa Škvoreckého (později transformovanou na Literární akademii – Soukromou vysokou školu Josefa Škvoreckého). Za svoji nejzásadnější a nejzábavnější pedagogickou zkušenost ovšem považuje pětileté působení na Osmiletém gymnáziu Buďánka v Praze. Tato specifická střední škola byla založena pro vysoce nadané děti, které si však často – spolu se svým talentem a nadáním – nesou ve svém životě různé poruchy, jež ztěžují jejich zařazení do „normální“, většinové a zprůměrované společnosti.
Dalšími divadly, kde se objevila v pozici dramaturga, byly Divadlo Příbram, Divadlo Petra Bezruče v Ostravě a Městské divadlo Kladno. S jinými divadly spolupracovala externě – jednalo se např. o A‑studio Rubín, Moravské divadlo Olomouc, Městské divadlo Mladá Boleslav, Klicperovo divadlo v Hradci Králové, Divadlo Ungelt, DISK i jednorázové muzikálové a divadelní produkce. Čtyři roky spolupracovala se Studiem Ypsilon, nejprve externě jako dramaturgyně, posléze interně coby manažerka a tisková mluvčí. Od roku 2014 do července 2015 byla zaměstnána v Národním divadle v Brně jako dramaturgyně a zástupkyně uměleckého šéfa Mahenovy činohry. Působila také jako dramaturg v divadelním souboru pražských bezdomovců „Ježek a čížek“.
Nejčastěji spolupracuje s režisérem Danielem Špinarem a i proto od letošní sezóny posílila stávající dramaturgický tým Národního divadla v Praze.
Je členkou poroty dramatické soutěže o „Cenu Alfréda Radoka“, od roku 2002 se jako scenáristka externě podílí na pořadech a seriálech České televize a TV Prima, z lásky k rodné obci se věnuje i produkci a propagaci koncertní a divadelní činnosti v kapli sv. Antonína v Černé u Měřína.
Odhlédneme‑li od divadla a filmu, jsou jejími hlavními zálibami historie, četba (knih i seriózního denního tisku a zcela neseriózních módních časopisů), intenzivní sledování kanálu ČT 24, internet, cestování a také zájmy zcela neintelektuální – vaření, vyšívání či návštěvy kaváren, vináren a cukráren (časté) i kadeřnického salónu (občasné).
S režiséry Janem Bornou a Miroslavem Hanušem v Divadle v Dlouhé spolupracovala na inscenacích Kabaret Kainar – Kainar, O líné babičce, 407 gramů z Bohumila Hrabala, S úsměvy idiotů.