

Epochální výlet pana Broučka do XV. století
Představte si, že okolo půlnoci v mírně podroušeném stavu opouštíte útulnou pražskou hospůdku - a najednou se ocitnete ve středověku, přímo uprostřed husitských vojsk... Každého z nás někdy napadlo, jaké by to bylo žít v jiné době. Pana Broučka asi také - ale takhle si to určitě nepředstavoval. Nepořádek na ulicích, krvežízniví a odpudivě zásadoví husité, průmysl a komfort veškerý žádný. Zveme Vás na představení o starém známém panu Broučkovi a o husitech, kteří jsou přesně takoví, jaké si je představujete - hrdinní, sošní a ušlechtilí. A navíc hudbeně nadaní, takže vás čekají dobové hity jako Kdož sú boží bojovníci či Povstaň, povstaň veliké město pražské. Představení navíc voní nejen „člověčinou“, ale i nefalšovanými hospodskými vůněmi - syrečky či utopenci.
Tvůrci
Režie | Jan Borna |
Scéna a loutky | Jaroslav Milfajt |
Kostýmy | Petra Goldflamová-Štětinová |
Hudba | Jan Vondráček |
Účinkují
Arnošt Goldflam | Matěj Brouček |
Martin Veliký | Hostinský Wurfl, Jan Domšík aj. |
Ilona Svobodová | Hostinská, žena Domšíkova aj. |
Marie Turková | Dcera Wurflových, dcera Domšíkových aj. |
Naďa Vicenová | Preclíkářka, Kedruta aj. |
Jan Vondráček | Jan Žižka z Trocnova aj. |
Pavel Tesař | Mistr zlatnický, Měšťan pražský aj. |
Martin Matejka | Policejní rada, Hejtman Chval aj. |
Čeněk Koliáš | Student, Žák aj. |
Peter Varga | Opat, Kněz Koranda aj. |
Milan Potoček | Muzikant z Vikárky i středověku |
Ivana Lokajová | Dcera Wurflových, dcera Domšíkových aj. |
„Vzruch vnesou herci prodírající se řadami diváků, loutkářsky hravým řešením ožijí scény setkání pana Broučka se Žižkou, kdy se vojevůdce v podání Jana Vondráčka nejprve zjeví prostému lidu ve stylizaci pohádkového Krakonoše. Vyvrcholení ironické mytizace pak představuje Žižkův příjezd na koni, jehož nozdry vypouštějí oblaka dýmu s účinností parní lokomotivy. Goldflamův Brouček jde ze situace do situace se stále mazanější taktikou, jak se vyhnout boji, který se ho netýká. Lépe být pět minut zbabělcem než celý život mrtvolou, toto krédo má i u diváků značný ohlas.“ (Richard Erml, MF Dnes)