Vstupenky +420221778651 divadlo@divadlovdlouhe.cz Mapa

Divadlo v Dlouhé, Dlouhá 727/39, 110 00 Praha 1

Pokladna je otevřena ve všední dny od 12 do 19 h a 2 hodiny před začátkem představení, pokud se hraje o víkendu či ve svátek.

Ronald Harwood

Velký sál

Garderobiér

Překlad Jan Hančil a Alexandra Ruppeldtová (citáty ze Shakespearova Krále Leara v překladu Milana Lukeše) Režie Martin Huba Scéna Jozef Ciller Kostýmy Milan Čorba Hudba Petr Malásek Dramaturgická spolupráce Štěpán Otčenášek

"V tejto hre plačem iba ja!"

Harwoodův Garderobiér patří k nepřekládanějším a nejhranějším anglickým dramatickým textům posledních desetiletí. Je to hra o hercích a o světě divadla, který autor důvěrně poznal ve své původní herecké profesi. Pět let působil i jako garderobiér Sira Donalda Wolfita, posledního z velkých herců-ředitelů, kteří se svými divadelními společnostmi dominovali anglickému divadlu od 17. století. Hlavní postava Garderobiéra, herec a ředitel kočovné společnosti Sir, vládne svému okolí jako absolutistický monarcha, v jehož blízkosti se ostatní ztrácejí. Ne všem to vyhovuje, garderobiér Norman však ve službě Sirovi vidí své životní poslání. S oběma protagonisty se setkáváme na venkovské štaci v roce 1942, kdy je představení Krále Leara ohroženo náletem. Vedle toho však také všichni členové malého souboru vědí, že Sir je u konce svých sil... zobrazit více

Účinkují

Miroslav Táborský	Norman
Ilona Svobodová	Lady
Jaroslava Pokorná	Madge
Martin Huba	Sir
Klára Sedláčková-Oltová	Irena
Jiří Wohanka	Geoffrey Thorton
Peter Varga	Oxenby
Magdalena Zimová	Irena

Fotogalerie Recenze Ceny vstupenek

Aktuální počet repríz 49 Premiéra 23. 11. 2002 Derniéra 8. 6. 2006 Sdílet

Zobrazit více fotografií

Recenze

„Hubův výkon v Sirovi je opravdu virtuózní, každé gesto, pohled, úsměv, pauza má svůj význam, ale přitom je postava složená z množství detailů obdivuhodně celistvá. Patetické výzvy neadresným nepřátelům, které vrhá do prostoru, jsou sice komické, ale působí také jako výraz energie velké osobnosti.“ (Jana Paterová, Lidové noviny)

„Herecké výkony svou virtuozitou slibují vzrušující podívanou. Hubova jakoby rozmontovaná tělesná schránka, rozhozená v detailech manýristických gest po herecké šatně, se teprve zadýchaně naříkavým úsilím Táborského slepuje dohromady a dopracovává se k poznání, v jakouže shakespearovskou postavu se má ten večer převtělit. Sugestivní scéna, pracující s přízračným pohupováním řady zavěšených kostýmů, navozuje dojem learovské tragédie. Její úryvky, které v průhledu zákulisím můžeme spatřit, však potvrzují tušený dojem, že Sirovo obluzení vlastní jedinečností pokračuje i na scéně.“ (Richard Erml, MF Dnes)

„Huba v Sirovi uplatnil umění svého proměnlivého fyzického herectví - na jeviště přichází troska, která se před očima diváků obrodí v majestátního krále Leara. Toho hraje s dobovým romantickým patosem, za nímž je ale cítit skutečné zoufalství nad mrtvou Kordélií. Jeho Sira zmáhá neskutečná únava, a přesto jeho Lear vede urputnou osobní válku s Hitlerem a všemi, kdo mu berou divadlo, ale de facto i s vlastními vnitřními běsy, jež ho nutí je hrát. Hubův Garderobiér se nese v tragikomickém duchu, který vyvažuje nebezpečí patosu a sentimentu. Je to poctivé, a nikoli vnějškově efektní divadlo, zkoumající hranice herecké a lidské duše, které se hereckými výkony v rolích Sira a Normana dotýká absolutna.“ (Radmila Hrdinová, Právo)

„Harwoodovi hrdinové se tak trochu po vzoru Leara ohlížejí a zkoumají, aby vydali účet ze svých životů, kariér i snů. A snad ještě důležitější než to, jak obstojí před druhými, je míra jejich odvahy pohlédnout na sebe samé bez přikrašlování. Během rafinovaně rozehraného kličkování mezi krutou pravdou a sebeklamem vyniknou naplno kvality ústředního hereckého tandemu - Miroslava Táborského a Martina Huby. Navzdory komplikovaným podmínkám, které přípravy Garderobiéra provázely, se zrodila mimořádná inscenace s brilantními hereckými výkony, jakých během sezony nepotkáte mnoho.“ (Zdeněk A. Tichý, Naše rodina)

„Proti Hubově vznosnosti, hranatosti a hřmotnosti působí Táborského Norman poníženě, zakulaceně a ztichle. Kontroluje své pohyby a používá je s hospodárností pilného a zkušeného pracovníka. Ani jemu však není humor cizí - trpký úsměv, s nímž komentuje svůj úděl, nejednou vyústí do pichlavě kritických glos, a ve chvíli, kdy se cítí ohrožen, dokonce do prudké agresivity...“ (Zdeněk Hořínek, Divadelní noviny)