S Oblomovem jak žít, a proč vůbec žít

S Oblomovem jak žít, a proč vůbec žít

S Oblomovem jak žít, a proč vůbec žít

Jiří P. Kříž

Troufnout si na Gončarovova Oblomova po Miroslavu Krobotovi v Dejvickém divadle (2000) s Ivanem Trojanem v titulní roli, s Lenkou Krobotovou nebo Marthou Issovou jako Olgou a Janou Holcovou či Taťánou Vilhelmovou coby Agafjou je skoro troufalé. Hana Burešová se Štěpánem Otčenáškem se toho hříchu dopustili v Divadle v Dlouhé (2016).

A aby Oblomovů v Praze bylo dost, o to se zaslouží Divadlo Na zábradlí. Na červen v režii Jana Friče připravuje titul O jako Oblomov - s Jiřím Vyorálkem, Magdalénou Sidonovou, Natálií Drabiščákovou, Petrem Čtvrtníčkem...

Víc se modlit

Jeden z nejlepších dramaturgů Otčenášek a neunavitelná hvězda režie Burešová autorův obraz úpadku ruské statkářsko-aristokraticko-úřednické společnosti poloviny 19. století - román navíc vyšel krátce před reformami - zobecnili. Nejznámější literární archetyp prokrastinační mrtvolnosti nenápadně, ale významově výmluvně přiblížili nehybnosti našich dnů.

Popřeli jednostranný výklad Oblomova jako zbytečného člověka a přiklonili se k interpretaci, jak si ji pamatujeme z filmu Nikity Michalkova (1979) s jedinečným Olegem Tabakovem v roli nešťastně spokojeného statkáře.

Scéna klíčová: Jak žít, a proč vůbec žít, ptá se ten zasněný, bytostně mírný a líný člověk na místě Hamletova „být nebo nebýt“. Jen místo lebky šaška Yorika drží v ruce botu, kterou si ani neumí obout. Spát, odpočívat, nemyslet, všechno odkládat na zítřek, proboha nic neměnit a jen toužit, snít a žvanit o neuskutečnitelném, neboť pracném.

Nakonec Oblomov ke štěstí dojde. Sice ne po boku činorodé Olgy, která ho marně probouzí k žití, ale jako definitivně umřelý s Agafjou, puťkou a hospodyňkou zastupující jeho matku a šťastné dětství v Oblomovce. Ve jménu otupění: „Je třeba víc se modlit a na nic nemyslet.“

Orchestr Oblomov

Oblomov v Dlouhé je vypravováním závratným. S velkým herectvím navíc vyšli Praze vstříc Michal Isteník, který za Čičikova v Burešové Mrtvých duší v Brně dobyl loni Thálii, a Veronika Lazorčáková z Ostravy. Ta v roli Olgy rozehrává polohy okouzlení, lásky, zklamání, marnosti - a nové naděje po boku stejně jako ona aktivního Štolce - Jana Meduny.

Herecký koncert těch dvou na znamenitě šlapající orchestr povyšují Tomáš Turek v roli sluhy Zachara, ještě většího Oblomova než jakým je jeho pán, Jan Vondráček coby xenofobní a hloupě povýšenecká měšťácká nula Tarantěv, i Eva Hacurová - submisivní vdova Agafja.

Oblomov v Dlouhé je nový, a ještě lepší než Krobotův. Obstojí v konkurenci ten Na zábradlí?

Divadlo v Dlouhé Praha - Ivan Alexandrovič Gončarov: Oblomov. Dramatizace Hana Burešová, Štěpán Otčenášek (s použitím překladu Libora Dvořáka). Režie H. Burešová, dramaturgie Š. Otčenášek, scéna Martin Černý, kostýmy Kateřina Štefková, hudba Jan Vondráček (s použitím úryvků z Normy Vincenza Belliniho, světelný design Filip Wiesner. Česká premiéra 16. března, psáno z reprízy 4. dubna 2016.

Hodnocení 100%

 

popup