1. Úvod
2. Repertoár
3. Nejen o Macbethovi

Rozhovor s Janem Mikuláškem

Poslední premiérou letošní sezony a zároveň první premiérou sezony příští bude inscenace Shakesperova Macbetha v režii hostujícího Jana Mikuláška, který je zároveň spoluautorem textové úpravy a autorem hudby, scénu a kostýmy navrhl jeho stálý spolupracovník Marek Cpin. Jan Mikulášek pracuje v Divadle v Dlouhé (a vůbec v Praze) poprvé, ale s jeho inscenacemi se mohli pražští diváci potkat už několikrát při hostování ostravského Divadla Petra Bezruče, a to jak v Divadle v Dlouhé (Tři sestry), tak především v Divadle v Celetné (1984, Noc bláznů, Evžen Oněgin, Zběsilost v srdci).  

Proč jste si pro hostování v našem divadle vybral právě Shakespearova Macbetha?

Volba titulu vyplynula z dlouhodobé diskuse s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem, Macbeth padl jako jeden z mnoha návrhů a nakonec jsme se na něm shodli. Jeho inscenace by měla být především aktuální, což nemyslím ve smyslu aktualizace. Témata v textu jsou samozřejmě nadčasová, to je jeden z důvodů, proč jsem po tomto textu sáhl. Ale mluvím o koncepci výtvarné, o práci s herci, stylizaci apod. Rozhodli jsme se například pro výtvarné pojetí, které není nijak historizující, je to prostor vyzývající k nějaké hravosti a imaginaci. Přesto, že se jedná o text velice krutý a krvavý, měl by mít na jevišti svou poezii, ať už to zní sebekomičtěji. Na prvním místě je to však pro nás existenciální příběh Macbetha, kdy sledujeme pád člověka - kohokoliv z nás - do temnoty. Sledujeme jednotlivé body na jeho cestě, kdy pokaždé znovu má možnost volby. 

Do ústředních rolí Macbetha a Lady Macbeth jste obsadil - pro někoho možná překvapivě - Jana Vondráčka a Kláru Sedláčkovou-Oltovou...

Macbeth je velký part a vyžaduje herce, který má široký rejstřík projevů a dokáže strhnout diváky i na několik hodin, a to Honza Vondráček určitě je. Klára Sedláčková je na první pohled taková slabounká, křehká žena, dost jiná, než jak se Lady Macbeth obvykle vykládá - jako taková drsná, až řeznická baba.

A vy ji tedy vidíte jinak?

To určitě. Už jenom z obsazení je to zřejmé.

Macbetha nejen režírujete, ale také si k němu skládáte hudbu, jako ostatně k většině svých inscenací...

Je to nesmírně výhodné v tom, že se nemusím hádat s muzikantem, nebo mu vysvětlovat, co po něm chci, protože vysvětlit verbálně, jaká by měla být hudba, je velice obtížná věc. Párkrát mi hudbu skládal někdo jiný, ale jenom se potvrdilo, že to je komplikace navíc, takže jsem se rozhodl, že si hudbu budu dělat sám.

Vaše předchozí inscenace mají velmi široký rozptyl od klasiky přes moderní dramatiku až k vlastním dramatizacím prózy -  podle čeho si volíte text, který budete režírovat?

To je různé, třeba Macbeth patří do skupiny textů, kde mě baví sledovat postavy na nejzazší mezi situace, to, jak se chová člověk na nejvypjatějším okraji existence. Do tohoto okruhu spadá třeba i Camusův Caligula, Krvavá svatba apod. Druhý okruh tvořily takové bláznivé kabaretní věci, ale jak už jsem starší, tak mě to nějak přestalo zajímat. Dnes už radši hledám humor ve vážnějších věcech, než abych hledal něco vážného v komických situacích. Poslední okruh jsou současné texty a dramatizace a nejlépe dramatizace současných textů, které dovolují autorský vklad už při upravování samém. A o čem jiném hrát, než o tom, co se děje teď?