Recenze
Máme se fajn - ani sopky ani války tu nejsou
V Divadle v Dlouhé hraje o naší značkové současnosti Slovenská sekce v oblečení Westige a Gang
Jiří P. Kříž, Právo
Divadlo v dobré kondici poznáme třeba podle toho, že vedle hlavní dramaturgické linie, za jejíž kousky sbírá ne-li rovnou ceny, tedy aspoň nominace a pozvání na festivaly, se může pochlubit i chutí dělat něco navíc. V pražském Divadle v Dlouhé tak občas zazáří Slovenská sekce, nejnověji zahajovacím projektem linie Krátká Dlouhá.
Cizinci v hereckém souboru, jak víme, je to s odkazem kdysi federálních politiků složitější - Martin Matejka, Peter Varga, Martin Veliký a Magdaléna Zimová - objevili text Závisláci (Jsem bilbord) patrně nejpilnějšího, v Česku dobře známého slovenského dramatika-provokatéra Viliama Klimáčka.
Se slovenským rapem
Tentokrát zaměřili pozornost na aktuální fenomén - cílové skupiny reklamních kampaní utvářejících zákazníka pro vybraný produkt módní značky proti konzumentovi „běžných prostředků“, což jsou ostatní podobně propagované výrobky; od dámských vložek a pánských drbátek na záda až po nákladní auta a lokomotivy.
Přední bojová linie má samozřejmě vítěze i oběti. Podle toho, na kterou skupinu se kampaň zaměří a které nejdokonaleji dokážou dočista do čista vymýt mozky. Hrdinové naší doby? Bludné skupiny obyvatel, často už v teenagerovském věku. Potkáváme je v gigamarketech, kam původně zajely pro jogurt nebo pro nového plyšáka a vracejí se bez úspor.
V Dlouhé uplatňují zkušenosti z jedinečných kabaretů - naposledy v tom nejlepším: Kainar - Kainar. V krátkých skečích, výstupech a písních dokážou problém osvětlit až do nahoty zjednodušených hodnot: Místo knihy komiks, místo filmu spot, místo vzdělání diplom třeba z Plzně, místo aktivity konzum.
A když už si všichni zoufají a nevědí si rady, přispěchá televize s Otázkami Martina Matejky. Národní bardy, třeba Pavla Orságha Hviezdoslava přejmenují na trendy Starrgloryfiera a v oblečení Westige a Gang si „in“ uvolněně zablbnou při slovenském hip-hopu a rapu.
Nedá se to léčit
Závisláci míří k zlehčení, ale při faktech třeba thajské robotárny, kde otrokyně našívají na oblečení značky, člověka mrazí. Také u nás zaměstnance stále častěji nahrazují brigádníci. A aby se nepřerušovala výroba, novodobí nevolníci čůrají do igelitek rovnou na pracovišti. Člověk se rád zasměje, ale z budoucnosti bez perspektivy mrazí. A závisláků nevyléčitelně přibývá.
Barbora Švarcová, Generace 21
„Celý svet je poriadne úchylný a furt naň musím nadávať, ale jakživ mi nebolo lepšie…“ řekla jedna ze Závisláků z Divadla v Dlouhé.
Děláme ze sebe billboardy, jsme ochotni si reklamu nechat vytetovat na čelo. Pryč jsou časy, kdy se název značky skrýval do švu na rubu oblečení. Dnes logo nosíme hrdě na prsou, zahrnujeme ho do své identity. Jsme posedlí vlastnictvím, chceme víc a víc a ignorujeme, co nás to stojí.
Hra Závisláci je dalším představením ze série scénických čtení pořádaných Divadlem v Dlouhé. Text Viliama Klimáčka, napsaný podle studie Naomi Klein No logo, nastudovali slovenští herci místního ansámblu, a tak se i celá inscenace odehrává ve slovenštině. Nebojte se, mládežníci narození po roce 1990, rozumět budete. Ta hra je přece o vás.
„Na Slovensku je fajn, ani sopky sú tu není, ani vojna, nie sme ani úžasní, aby sme si vyskakovali, ani takí blbí, aby sme mali z toho depky… čo?“
Čtveřice herců ve složení Martin Matejka, Peter Varga, Martin Veliký a Magdalena Zimová rozjíždí zábavu na celém jevišti, brodí se rozsypanými plyšáky, jejichž nakupováním je posedlá hrdinka jedné z prvních scén. Machrují svým oblečením i telefony (Pcha, Samsung. Já mám iPhone!). Během ukázky moderní školní výuky překřtí významného slovenského básníka s pseudonymem Hviezdoslav na pro teenagery stravitelnějšího Stargloryfiera.
Hra je plná hlášek a vtípků, které rozjasní i scény, při kterých vás ze začátku mrazí a úsměv tuhne na tváři. Třeba při scéně s monologem thajské pracovnice, která šije všechny ty úžasné značkové věci, na které jsme tak pyšní. Nebo při popisu betléma na vánočním trhu, kdy je možné vedle tradičních slovenských specialit a biopotravin spatřit postavu Marie oblečenou do značkového funkčního „hávu“ od sponzora.
Představení je sice označeno jako scénické čtení, ale nečekejte sedící herce, kteří se krčí u lampičky a předčítají usínajícím divákům. Žádná nuda se nekoná, naopak se budete perfektně bavit. Do té doby, než si uvědomíte, že se vlastně vysmíváte sami sobě.
Všechno je tak absurdní, ale zároveň docela pravdivé. K pláči, ale vlastně neskutečně směšné. Tak se běžte zasmát sami sobě a době, ve které žijeme. Stojí to zato!
Vladimír Mikulka, Nadivadlo / Lidové noviny
Závisláci se sledují i poslouchají velmi příjemně. Inscenované čtení (ale mnohem víc regulérní inscenace než čtení) trvá slabou hodinku a divadelních nápadů je v něm několikanásobně víc než kolik bylo možné vyšťárat z nedávného čtyřhodinového Rozrazilu. Ale stejně zahlodá červíček pochybností: tahle parta by nejspíš dokázala svým kabaretně uvolněným a přitom naprosto suverénním stylem scénka-písnička zpracovat jakékoli téma s obdobně sympatickým výsledkem. Tady se pouštějí (tedy přes zprostředkovatele v osobě Viliama Klimáčka) do knihy antiglobalizační bojovnice Naomi Klein. Patrně s jejími vývody souhlasí, rozčiluje je konzum, nadvláda peněz, značek, vykořisťování třetího světa a tak dál, nejspíš už to všichni tak nějak znáte i bez Klein.
Výsledkem je jakýsi antiglobalizační-antikonzumní apel v light verzi. Kterémužto se inscenátoři sami zároveň tak trochu vysmívají, protože jsou si zatraceně dobře vědomi, že se mají docela dobře a nemají si zas tak moc na co stěžovat. Na jednu stranu je to sympatické, vždyť zarytí antiglobalizační bojovníci bývají protivní a navíc jim z kapes nápadně často vykukuje zideologizovanost, ze které jde větší strach než z celé globalizace. Jenže navzdory tomu tohle veselé a příjemné divadlo působí tak trochu nepříjemným dojmem nenachytatelné chytré horákyně.
S angažovaným divadlem je zkrátka potíž: když jste zarytí a vážní, vyčtou vám zarytost a vážnost, když si děláte legraci, nepůsobíte dost opravdově. Co s tím? „Ja neviem“, zní poslední replika celé inscenace.
