Ghost Protocol

Vybaven chytrými hodinkami, čipovým náramkem, inteligentním tričkem, každý z nás může být definován seznamem čísel nebo svojí pozicí v rámci určitých souřadnic. Čísla jsou čím dál přesnější, osamostatňují se a stávají se hmatatelnými. Můžou existovat i sama o sobě, nezávisle na nás? Současná francouzská hra Ghost Protocol zpracovává téma sledování těl, hranic a identit.

„Na kolik párů bot byste ohodnotili hodnotu lidské bytosti, se kterou nemáte v úmyslu spát? Je dub zcela rovnocenný s platanem? Například v oblasti vašich vzpomínek? Na kolik lidských životů se vyšplhá hodnota jedné vaší nohy, jedné vaší paže, jednoho vašeho oka? Na kolik euro odhadujete možnost, že už vás nikdo, nikdy, nepolíbí?“

Text byl přeložen a poprvé v Čechách uveden jako scénické čtení v rámci letošního ročníku festivalu francouzského divadla Sněz tu žábu, v podání Divadla Letí.

Fotografie v tiskové kvalitě

Linda Dušková v roce 2013 absolvovala režii na katedře alternativního divadla na DAMU, pod vedením Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky (SKUTR). Po státnicích odjela do Paříže na umělecký doktorát v oboru režie na Conservatoire Nationale Supérieur d’Art Dramatique (SACRe), který obhájila v roce 2016. V posledních letech pracovala ve Francii, a to především v divadlech Nouveau théâtre de Montreuil a Anis Gras (inscenace Masques noirs, Das ist die Galerie, Tue, hais quelqu’un de bien), kde je od minulé sezony v rezidenci s compagnie Traverscène. V Čechách uvedla inscenaci Sandman, která měla premiéru v květnu 2017 v divadle NoD. Kromě divadla ji zajímá performance a výtvarné instalace (Pliure, Palais des Beaux Arts, 2015) a režijně se podílí na hudebních koncertech skladatelky Lary Morciano (Estremo d’Ombra, pro Biennale v Benátkách a v koprodukci s Radio France a IRCAM, 2015). Třetím rokem také spolupracuje s muzeem Louvre, pro které tvoří zvukové imerzní instalace, takové site-specific rozhlasové minihry (Musée sonique). V Paříži je členkou kolektivu režisérů Open Source. Jako dramaturg pracuje pro festival francouzského divadla v Praze Sněz tu žábu. Příležitostně překládá z francouzštiny a taky ráda učí (Université Paris Science et Lettres, Laboratoire Idéfi-Créatic).

O autorech

Stéphane Bouquet vydal šest sbírek poezie u Champ Vallon (například Un peuple, 2007; Nos amériques, 2010; Les Amours suivants, 2013). Přeložil také tvorbu amerických básníků Roberta Creeleyho, Paula Blackburna, Petera Gizziho a Jamese Schuylear. Dlouho působil jako kritik pro časopis Cahiers du cinéma. Je také spoluscenáristou filmů Sébastiena Lifschitze (například film Neviditelní, který v roce 2013 získal cenu César za nejlepší dokument). Jako tanečník a dramaturg se podílel na inscenacích choreografky Mathilde Monnier: Déroutes (2002) a frère&sœur (2005). Jako dramatik se podílel na kolektivním projektu Notre Faust, divadelním seriálu o pěti dílech, uvedeném v Théâtre Ouvert (2015). Právě dokončil divadelní hru pro jedenáct postav, Monstres, se studenty školy ENSAD v Montpellier a v režii Roberta Cantarelly (Printemps des comédiens 2016, Théâtre d’Aubervilliers).

Narozen v roce 1985, François-Xavier Rouyer paralelně vystudoval filmovou a divadelní školu. Napsal divadelní hry Spécimen (vyd. les Cygnes) a Nuit, které rovněž režíroval. Je režisérem krátkometrážních filmů: Fuites, Le Roi fit une sieste (mais ne se reposa pas). Od roku 2013 pravidelně spolupracuje s režiséry Robertem Cantarellou a Gildas Milinem. V červnu 2014 uvádí v Théâtre de Vidy-Lausanne adaptaci L’Ève Future od Villiers de l’Isle-Adam a následně Menlo Park v červnu 2015 po sedmitýdenním ateliéru se studenty školy ENSAD v Montpellier. Je také autorem Hôtel City, interdisciplinárního díla, které propojuje film, divadlo a výtvarnou instalaci. Hôtel City bylo prezentováno na festivalu NEW-NOW v Amsterdamu a jako výstava v QG, Chaux-de-fonds na jaře 2016.