Goldbergovské variace

Recenze

V den 59. výročí konce druhé světové války uvedlo pražské Divadlo v Dlouhé premiéru hry George Taboriho Goldbergovské variace v překladu Josefa Balvína. Pochopitelně ne náhodou. Ačkoliv jsou Taboriho dramata mnohovrstevnatá a nedají se charakterizovat jednou či dvěma větami, vždy je v nich obsažena bolestná zkušenost člověka dvacátého století, téma násilí, války a holocaustu. Čeští diváci se s tvorbou dramatika narozeného v roce 1914 v Budapešti a žijícího později v Anglii, USA, Německu i Rakousku, nesetkávají poprvé. Známé jsou u nás jeho hry Mein Kampf, Balada o vídeňském řízku či Kanibalové.
Drama Goldbergovské variace, které Tabori nazval podle Bachova klavírního cyklu, se odehrává v současném izraelském divadle, avšak zároveň je nám v něm předestřen osobitý průvodce biblickými motivy, vtipná konfrontace židovské a křesťanské filozofie. Autor používá osvědčený princip divadla na divadle, ale dovádí ho o několik pater výš: Ústřední hrdinové hry, režisér Mr. Jay a jeho asistent Goldberg, s herci zkoušejí biblickou hru o stvoření světa. Běžný divadelní provoz se přitom prolíná s příběhem o stvoření světa natolik důvtipně, až se začnou mezi obojím stírat hranice. Klíčová je přitom postava asistenta Goldberga, který každou chvíli zaskakuje za některého z herců. Je nucen převtělovat se do Mojžíše či do Jonáše a v závěru končí na kříži coby pobloudilý Jošue - Ježíš.
Režisérka Hana Burešová s racionálním nadhledem i charakteristickou precizností utkává přehlednou inscenační strukturu, aby ji postupně naplňovala živou tkání kontrastních scén. Některé z nich mají charakter tiché meditace či zjitřených dialogů, jiné jsou až kabaretně bujaré, a ta se skupinou fašistických rockerů dokonce křiklavě brutální. Vše se přitom děje na zcela prázdné scéně, zaplňované jen nejnutnějšími rekvizitami, neboť, jak se praví v textu: prázdné jeviště je "sídlem krásy, zvlášť v den první zkoušky, kdy se ještě nic nezbabralo".
Neodolatelným humorem oplývá hned jedno z prvních čísel inscenace - baletně-pantomimické ztvárnění příběhu Kaina a Abela v interpretaci Jana Vondráčka a Pavla Tesaře, kteří v trojici s Tomášem Turkem ztělesňují věčně remcající herce Raamaha, Masche a Japheta. Jejich výstupy vnášejí na scénu k dokonalosti vycizelovaný smysl pro parodii, ale také prudké proměny nálad, jako je tomu v parafrázi příběhu Sáry, Abraháma a jejich syna Izáka. Jedinečné je i ztvárnění prvního hříchu a vyhnání z ráje. Rájem je postel spuštěná na scénu shůry, Evou divadelní diva Tereza Tormentina, kterou Ilona Svobodová obdařila přiměřenou dávkou herecké neurotičnosti a smyslnosti. Od komediálního skeče s nepadnoucími kostýmy herců ztělesňujících Adama a hada se plynule přejde v živočišně erotický výjev.
Ústřední role režiséra Mr. Jaye a jeho asistenta Goldberga svěřila Hana Burešová Miroslavu Hanušovi a Miroslavu Táborskému. Náročnou dvojjedinou postavu divadelního tvůrce a božího stvořitele Jaye v podání Miroslava Hanuše vnějškově charakterizuje bohémská hříva vlasů i neskrývaná ješitnost. Málo zřejmé je naopak "božské charisma", které by mělo z této postavy přirozeně vyzařovat, což negativně poznamenává filozofující střety mezi Mr. Jayem a Goldbergem. Zato Miroslav Táborský dokázal roli Goldberga beze zbytku naplnit autentickým prožitkem, vtisknout jí židovskou důvtipnost i bolest. Přirozeně tak zpřítomnil celou historii židovského utrpení a pronásledování od starověku až po dnešek.
Novinka Divadla v Dlouhé, jejíž součástí je také scénická hudba Jana Vondráčka, působí jako precizně promyšlená stavba. Přes výhrady k jednomu z klíčových hereckých výkonů se jejím tvůrcům v souladu s Taboriho bohatým textem podařilo oprášit zprofanovaný pojem humanismu v jeho neplakátové podobě.

Ceny vstupenek