Recenze
„Hubův výkon v Sirovi je opravdu virtuózní, každé gesto, pohled, úsměv, pauza má svůj význam, ale přitom je postava složená z množství detailů obdivuhodně celistvá. Patetické výzvy neadresným nepřátelům, které vrhá do prostoru, jsou sice komické, ale působí také jako výraz energie velké osobnosti.“ (Jana Paterová, Lidové noviny)
„Herecké výkony svou virtuozitou slibují vzrušující podívanou. Hubova jakoby rozmontovaná tělesná schránka, rozhozená v detailech manýristických gest po herecké šatně, se teprve zadýchaně naříkavým úsilím Táborského slepuje dohromady a dopracovává se k poznání, v jakouže shakespearovskou postavu se má ten večer převtělit. Sugestivní scéna, pracující s přízračným pohupováním řady zavěšených kostýmů, navozuje dojem learovské tragédie. Její úryvky, které v průhledu zákulisím můžeme spatřit, však potvrzují tušený dojem, že Sirovo obluzení vlastní jedinečností pokračuje i na scéně.“ (Richard Erml, MF Dnes)
„Huba v Sirovi uplatnil umění svého proměnlivého fyzického herectví - na jeviště přichází troska, která se před očima diváků obrodí v majestátního krále Leara. Toho hraje s dobovým romantickým patosem, za nímž je ale cítit skutečné zoufalství nad mrtvou Kordélií. Jeho Sira zmáhá neskutečná únava, a přesto jeho Lear vede urputnou osobní válku s Hitlerem a všemi, kdo mu berou divadlo, ale de facto i s vlastními vnitřními běsy, jež ho nutí je hrát. Hubův Garderobiér se nese v tragikomickém duchu, který vyvažuje nebezpečí patosu a sentimentu. Je to poctivé, a nikoli vnějškově efektní divadlo, zkoumající hranice herecké a lidské duše, které se hereckými výkony v rolích Sira a Normana dotýká absolutna.“ (Radmila Hrdinová, Právo)
„Harwoodovi hrdinové se tak trochu po vzoru Leara ohlížejí a zkoumají, aby vydali účet ze svých životů, kariér i snů. A snad ještě důležitější než to, jak obstojí před druhými, je míra jejich odvahy pohlédnout na sebe samé bez přikrašlování. Během rafinovaně rozehraného kličkování mezi krutou pravdou a sebeklamem vyniknou naplno kvality ústředního hereckého tandemu - Miroslava Táborského a Martina Huby. Navzdory komplikovaným podmínkám, které přípravy Garderobiéra provázely, se zrodila mimořádná inscenace s brilantními hereckými výkony, jakých během sezony nepotkáte mnoho.“ (Zdeněk A. Tichý, Naše rodina)
„Proti Hubově vznosnosti, hranatosti a hřmotnosti působí Táborského Norman poníženě, zakulaceně a ztichle. Kontroluje své pohyby a používá je s hospodárností pilného a zkušeného pracovníka. Ani jemu však není humor cizí - trpký úsměv, s nímž komentuje svůj úděl, nejednou vyústí do pichlavě kritických glos, a ve chvíli, kdy se cítí ohrožen, dokonce do prudké agresivity...“ (Zdeněk Hořínek, Divadelní noviny)