Dáváme děťátku klystýr! -

Georges Feydeau

2.00 h včetně pauzy Hlavní sál

Dáváme děťátku klystýr! - "Kašlu na to!", řekla Hortensie

Úprava Hana Burešová, Štěpán Otčenášek   Režie Hana Burešová   Scéna David Marek   Kostýmy Hana Fischerová   Hudební spolupráce Jan Vondráček

Dvě aktovky slavného komediografa na věčné téma manželského souboje

 
 

Inscenace získala Cenu odborné poroty a Pavel Tesař Cenu za herecký výkon (za postavu zubaře Follbragueta v aktovce "Kašlu na to!", řekla Hortensie) na 11. ročníku Grand festivalu smíchu v Pardubicích.

Pavel Tesař jako Follbraguet byl také vyhlášen osobností měsíce v Divadelních novinách.

Recenze Zdeňka Hořínka tamtéž (viz odkaz "recenze") vyvolala velmi osobní reakci Richarda Ermla - čtěte zde.

Rozhlasový spot k inscenaci si můžete stáhnout a poslechnout Dáváme detatku_spot.

Večer dvou u nás dosud neuvedených aktovek slavného komediografa (Brouk v hlavě, Slečna od Maxima a další) na věčné téma manželského souboje. Nemilosrdně a s krutou výsměšností líčí Feydeau miniaturní úděšné katastrofy v životě dvou párů, jež nepoutá už nic než zvyk. Malicherné a sobecké spory v domácnosti tu přerůstají v nelítostnou "válku dvou pohlaví", v níž slabý a veskrze průměrný muž, trýzněný bezcitnou fúrií, ztrácí postupně nejen autoritu, ale i důstojnost.

„Vztah mezi mužem a ženou je věčným i vděčným tématem divadelní literatury, protože skýtá řadu dramatických konfliktů a také proto, že jej miliardy lidí stále znovu prožívají a řeší. Problematika partnerského vztahu zajímá i nás, už proto, že se Štěpánem Otčenáškem nevytváříme jen pracovní dvojici, ale máme s mnoha podobami tohoto vztahu vlastní dlouholetou zkušenost jako manželé.
Zamilovanost, osamělost, touha, láska a sebeláska, problémy denního soužití – drobná i zásadnější nedorozumění, nedůvěra, nevěra domnělá či skutečná, touha vlastnit, chorobná žárlivost, permanentní boj o pozice, zvyk a stereotypy, ponorková nemoc - alergie až k nenávisti, vyhoření vztahu, rozchod…  Mnohé z těchto aspektů partnerských vztahů  jsme zkoumali v průběhu celé naší divadelní praxe: Od Strindbergovy Slečny Julie, přes Crommelynckova Velkolepého paroháče, Dürrenmattovu Play Strindberg, Penhallovu Lásku a porozumění, Marivauxův Experiment, Senekovu Faidru, Calderónova Lékaře své cti – a to mluvím jen o těch hrách, v nichž je vztah muže a ženy hlavním tématem, ať už se jedná o komický či tragický úhel pohledu. Extrémní vidění tohoto vztahu jako boje na život a na smrt tak typické pro Strindberga, je u Feydeaua, známého svými velkými komediemi, v nichž líčí vesměs potíže nevěry, spíše nečekané. Přesto se ve svých pozdních jednoaktových hrách Georges Feydeau, poznamenaný rozkolem vlastního manželství, odchyluje ze své navýsost úspěšné dráhy matematického konstruktéra bláznivých situací, vybroušených komických gagů a point ve prospěch takřka komorní „reality play“ - partnerský dialog tu působí jako záznam skutečnosti.
Původně zamýšlený cyklus pěti aktovek měl nést souhrnný název Od svatby k rozvodu, nakonec však jsou takřka všechny „rozchodové“. V Čechách dosud neuvedené Dáváme děťátku klystýr! i „Kašlu na to!“, řekla Hortensie, rozhodně  nepostrádají humor, ten není však prvořadým záměrem autora, spíše se – snad v touze po terapeutické sebereflexi - soustředí především na záznam fatální nemožnosti konsensu mezi potřebami muže a ženy. Vrhá nás in medias res do jedné z obvyklých (banálních) nesnesitelných situací, kterých, jak odhadneme, už bylo v životě zkoumaného páru nepočítaně, ale stávají se tou pověstnou „poslední kapkou“, jíž přetéká pohár trpělivosti; z klasické dramatické stavby vynechává tak Feydeau zřejmě dávno vyhořelou a pro něj již nezajímavou expozici, stejně jako nedává ani stín naděje v nějaké peripetii, je tu místo jen na kolizi, krizi, katastrofu.
Přestože tyto hry vznikly již před sto lety, mají (bohužel) svou platnost stále. Řekli bychom, že dnešní svět je překotnější, neurotičtější, ale takový se už zdál asi i Feydeauovi na prahu bouřlivého dvacátého století – v jeho posledních hrách není už ani odlesk biedermeierovské selanky, ba ani secesní rozbujelosti, s kyselým či hořkým úsměvem předznamenává tísnivou samotu člověka mezi lidmi, městského neurotika, stiženého psychózami a obsesemi, jeho počínající odcizení – neschopnost porozumět světu, nejbližšímu člověku i sobě. I proto jsme jednu aktovku umístili do doby jejího vzniku a druhou do naší současnosti. Kostýmy či nábytek se za tu dobu mírně proměnily, lidé a jejich vztahy nikoli.
Pro hlavní role dvou neurotických mužských protagonistů („hrdinů“ by asi vzhledem k jejich povahopisu neznělo zrovna případně) se nám jevili ze souboru DvD jako ideální představitelé  Tomáš Turek a Pavel Tesař. Jejich hysterické ženské protějšky si zahrají Magdaléna Zimová a Marie Turková. V dalších rolích uvidíme Jiřího Wohanku, Helenu Dvořákovou, Miloslava Königa a Jaroslavu Pokornou nebo Naďu Vicenovou.“

Hana Burešová

Režisérku Hanu Burešovou zajímal vztah muže a ženy již od raně pubertálního věku.
Ve dvanácti letech napsala na tatínkově stroji zn. Orel frašku Manželství na dvě facky, poslala do soutěže Hledáme literární talenty a jako 1. cenu za ni dostala ve smíchovském Kováčku Děti z Bullerbynu (sic!). Hra byla uvedena amatérským spolkem na slavnostním předání cen tamtéž. H.B. ji ostatně také nastudovala se spolužačkami (sama se obsadila do role Arnošta) ve svém divadelním spolku Sundrop a spol. Zajímavým dokladem „uměleckého tápání“ je v dokumentu patrné váhání nad zlomovým bodem konfliktní situace: původně dal ony dvě facky novomanžel tchyni, poté ona jemu, ve druhé verzi pak nejprve ona jemu a pak on jí…, třetí verze už počítala se zapojením novomanželky, která třetí fackou (novomanželi) hru korunovala a měnila tak i název směrem k fatálnějšímu Manželství na tři facky.

Faksimile této hry je otištěno v programu inscenace Dáváme děťátku klastýr!

 

zobrazit více

Účinkují

Tomáš Turek Follavoine, Leboucq
Pavel Tesař Follbraguet
Jiří Wohanka Adhéaume Chouilloux, Vildamour
Miloslav König Horác Truchet, Adrián  
Magdalena Zimová Julie Follavoineová, Kuchařka
Marie Turková Klementýna Chouillouxová, Marcela Follbraguetová
Helena Dvořáková Róza, Hortensie
Jaroslava Pokorná Paní Dingue
Naďa Vicenová Paní Dingue

Recenze Ceny vstupenek Partneři inscenace

Aktuální počet repríz 38 Premiéra 16. 3. 2010 Derniéra 31. 3. 2012 Sdílet

Recenze

ANATOMIE MANŽELSKÉ HÁDKY
(Zdeněk Hořínek, Divadelní noviny)

Georges Feydeau je u nás znám zejména jako autor velkých, situačně bohatých a dokonale komponovaných frašek. Ve své pozdní době vytvořil několik aktovek, jež se omezují na kruh rodiny a odhalují její skryté hrůzy. Nemilosrdně i komicky. Středem bývá manželská dvojice v poněkud nezvyklé situaci, do níž jsou bezděčně vtaženy další figury, jichž se to více nebo méně týká nebo netýká. Do obchodního jednání o dodávce nočníků pro armádu proniká spor o to, jak donutit maličkého, leč vzpurného Tota pozřít projímadlo. Nepodaří se to ani rodičům ani důstojně uvážlivému prezidentu státní zkušební komise, takto Jiřímu Wohankovi. Mimochodem: název Dáváme děťátku klystýr! není sice přesný, ale zní tak pěkně a natolik odpovídá starorakousko-české tradici, že by byla škoda jej upřesňovat.

Ve druhé aktovce „Kašlu na to!“, řekla Hortensie odsekla služka své diktátorské paní pochopitelně Kašlu na to! a ta jí dala výpověď. Malicherný spor osudově zasáhne do lékařské praxe pilného zubaře.

Hádky patří většinou k běžné manželské gymnastice. Když však dosáhnou kritické hustoty a pozitivní náboj vztahu už vyhasl, stává se z nich hra likvidační. Spěšné provedení anatomie tohoto úkazu předpokládá vhodnou volbu spoluhráčů, vlastně protihráčů. Režisérka Hana Burešová, která dvojici aktovek s přehlednou bujností nastudovala v Divadle v Dlouhé, volila obsazení výrazně kontrastní. Výrobci nočníků Follavoinovi – mohutnému Tomáši Turkovi přidělila za partnerku křehkou, ale neúnavnou, hlasově pronikavě pištivou Magdalenu Zimovou. Drobný zubař Follbraguet – Pavel Tesař pak musí čelit vysoké a energické Marii Turkové.

Příležitosti nejsou ovšem rovnoměrné a podle očekávání dominuje v první aktovce Magdalena Zimová prudkými proměnami útočné i dojímavé taktiky, libovolným hromaděním argumentů, trumfy a triumfy neodolatelné „ženské logiky“. Nepřehlédneme ji ani v okrajové roličce druhého kousku, kde nenápadnými prostředky tvoří němý, avšak výmluvný mimický komentář k situaci. Zde ovšem nad ostatní vyniká svým přísně účelným a uměřeným projevem zubař Pavel Tesař. Přesně plní své lékařské úkony a své mučivé pocity přenáší na ubohé pacienty, z nichž bojácný Wohanka trpí stejně přesvědčivě a legračně jako neurotický Turek. Každý po svém.

Tesař dokázal jemně diferencovat jednotlivé fáze psychologického vývoje od bezmocné pasivity a rezignace před bojovností svého protějšku přes jímavou sympatii k propuštěné služce Hortensii (v krajně civilním pojetí Heleny Dvořákové) až ke vzdoru a vzpouře, kdy pošle nevěrnou manželku k čertu a odchází z domu. V ordinaci „úpí rozdělaný“ pacient: Bože můj, bože můj, co jsem komu udělal?

Ale málem bych zapomněl na něco, na co zapomenout nelze. S dětskými herci nejsou většinou dobré zkušenosti. Ale Burešová to s dětmi umí. Malý Matěj Převrátil si počíná v roli vytrvalého odpírače projímadla jako skutečný herec. Jeho Toto s roztomilou přidrzlostí, potměšilou vynalézavostí a škodolibým humorem zdolává všechny pokusy ohrozit dětská práva a z úporného boje proti všem vychází jako absolutní vítěz. Inu, budoucnost patří nezletilým!

Georges Feydeau neprodukuje pouhou legraci. V lehčí žánrové poloze se blíží psychologické anatomii manželských vztahů, jak ji o dvě desetiletí dříve provozoval August Strindberg v aktovkách Hra s ohněm nebo Věřitelé. Ostatně se švédským klasikem sdílí i poněkud nerudný (trpkou zkušeností podmíněný) vztah k ženám. Snad mu to ženy ve jménu dobré zábavy odpustí.

 

KDYŽ DVA SE RÁDI (NE)MAJÍ...
(Kateřina Rathouská, Týdeník rozhlas)

„Bože, ty mi lezeš na nervy!“ říká zkraje hry Dáváme dětátku klystýr! Julie Follavoineová partnerovi. Společně s druhou aktovkou Georgese Feydeaua nazvanou „Kašlu na to!“, řekla Hortensie ji v české premiéře nastudovala pro Divadlo v Dlouhé Hana Burešová.

Dvě zvolená dílka spojují domácí boje a šarvátky. Vyčítají hlavně manželky, které autor vidí jako pěkné fúrie (s velkým nasazením je ztvárnily Magdalena Zimová a Marie Turková). Obě jdou urputně za svým cílem a dožadují se toho, co si umanuly – často za použití nepřiměřeného slovníku a prostředků. Nadávají, naříkají, naléhají, vyhrožují. Jejich muži (Tomáš Turek a Pavel Tesař) naopak vyznívají docela sympaticky. Jsou to sice svým způsobem podpantofláci, ale když už pohár trpělivosti přeteče, dokáží se bránit, nebo dokonce chlapsky praštit do stolu a jednat. Komediální charakter dramat má mrazivý podtext – oba páry procházejí krizí, vztahy se po letech vyčerpaly, což se běžně stává i „v lepších rodinách“, přičemž nezáleží na době ani místě. První příběh se v Dlouhé odehrává na počátku minulého století – v pracovně pana Follavoinea, který se pokouší získat zakázku na výrobu porcelánových nočníků pro armádu. Jako na potvoru zrovna v den, kdy chce kontrakt domluvit, má jeho malý syn zácpu. Fekální téma naštěstí není na scéně ztvárněno nijak vulgárně, celý „problém“ se střevními obtížemi a projímadlem je úsměvný, místy dokonce hodně vtipný. Druhou hříčku režisérka umístila do současnosti. V zubařské ordinaci nalézáme doktora, který má kromě pacientů na hrbu také svou krásnou, leč dosti panovačnou ženu. Pavel Tesař vykreslil schváceného, životem i prací unaveného lékaře Follbragueta mistrovsky. Díky jeho výkonu vyznívá druhá polovina večera lépe. Ostatní účinkující se s rolemi popasovali se ctí; ať už mají jakýkoli počet replik, z hlediska hereckých kvalit je dvojpředstavení velmi vyrovnané.

Divadlo v Dlouhé nabízí svým posledním počinem dobrou zábavu. Člověk se ovšem nemůže ubránit dojmu, že leccos z jevištního dění už někdy vyposlechl či zažil. V lepším případě přes zeď od sousedů, v horším ve vlastním obýváku.

 

KLYSTÝR PRO DĚŤÁTKO? NA JEVIŠTI K POPUKÁNÍ
(Klára Kubíčková, MF Dnes)

Když režisérka Hana Burešová mluvila o uvedení dvou v Česku dosud nehraných aktovek Georgese Feydeaua, zdůrazňovala nejenom fakt, že jde o komedie, ale vyzdvihovala je hlavně coby geniální analýzu manželského stereotypu, který se oběma zúčastněným stranám může stát peklem na zemi. To, co předvádí její soubor v Divadle v Dlouhé, je sice trefnou diagnózou vzájemného manželského teroru, především je to však nesmírně vtipné představení.

Feydeau to opravdu bravurně napsal, ovšem nezkazit komedii, zrežírovat a zahrát ji tak, abyste nepohřbili ani jeden vtip, dodat množství inscenačních nápadů, vygradovat situační humor a nezabřednout do moralizování, to je tvrdý oříšek. V Dlouhé se to opravdu povedlo.

V první aktovce Dáváme děťátku klystýr, která se odehrává začátkem minulého století v rodině pařížského obchodníka s porcelánem, exceluje Magdalena Zimová coby matka malého Tota. To je to dítě, co potřebuje podat lék proti zácpě. Matěj Převrátil, který ztvárnil Tota na premiéře, je pak dokonalým zjevením dětského hereckého génia. Prostě hraje! Nepřeříkává repliky, jak jsme u hrajících dětí většinou zvyklí, je přirozený a zábavný. Klystýr nakonec samozřejmě dostane někdo úplně jiný. A rodina předvede tragikomický spor, který odhalí shnilé kořeny jejich manželského svazku.

I v druhé aktovce nazvané Kašlu na to, řekla Hortenzie, jde o panovačnou ženu a ušlápnutého muže. Ona je nestoudně materialistická, on směšně slabošský. Herecký koncert Pavla Tesaře, který Feydeauovu hořkou komiku násobí svým talentem, je vrcholem večera – jako zubař ovládaný vlastní ženou je excelentní. Výborná je nicméně opět Zimová, která dokládá, že neexistuje malých rolí.

Feydeau je autorem frašek, které trefně diagnostikují kóma manželského svazku tvořeného obvykle tyrankou a slabochem. V mnoha věrných detailech dokáže vykreslit něco, co člověk zná z vlastního života či okolí. A v Divadle v Dlouhé dokazují, jak k popukání taková zkušenost může být, viděna s odstupem z hlediště.

 

V DLOUHÉ NABÍZÍ TŘESKUTOU ZÁBAVU S KLYSTÝREM
(Jiří P. Kříž, Právo)

V české premiéře uvedlo Divadlo v Dlouhé dvě aktovky mistra bulvární frašky Georga Feydeaua "Dáváme děťátku klystýr" a "Kašlu na to!, řekla Hortensie". Obě připravila osvědčená firma Burešová & Otčenášek. Překlad Romana Císaře je jako vždy pečlivě identický a tvar je vycizelovaný, takže Divadlo v Dlouhé nabízí dvě hodinky třeskuté, přímočaré zábavy.

Rozpačitěji, snad s ohledem na úterní premiérovou atmosféru, se rozbíhal příběh Follavoineovic svatouška Tota, který trpí zácpou. Jeho matička fúrie (Magdalena Zimová) ještě v poledne lítá po bytě v natáčkách a v negližé. K nelibosti manžela (Tomáš Turek), zodpovědně okupujícího pracovnu, hledaje, kde jsou Hebridy.

Nenápadně je tím vykolíkováno teritorium maloměsta. A když chudák Follavoine ani neví, kde leží Michiganské jezero, je nám jasné že opravdu průměrné úrovně.

Důležité je ovšem téma: Manželka terorizuje okolí s vydatností rázů stíhačky Mirage, překračující nad činžáky práh nadzvukové rychlosti. Varování před stíhačkami není nikdy dost. Ovšem co svět světem stojí, v určité fázi stavu mužské duše je marné.

Světlým bodem první aktovky je objev rozhlasového dismaňáka Matěje Převrátila v postavičce Tota. Od dávných časů Tomáše Holého neobjevil se v dětské roli talent větší. A vedle Zimové zářila s neodolatelnou brněnštinou také Helena Dvořáková v roli služtičky Rózy.

Do vyšších kruhů míří „Kašlu na to!," řekla Hortensie. Follbraguet (Pavel Tesař) je zubař, frustrovaný extravagantní manželkou Marcelou (Marie Turková). Helena Dvořáková se proměnila v prostořekou, ale cílevědomou hospodyni Hortensii, věčně ve výpovědi, ale sama na prahu stíhačkového vývoje.

Místo v příběhu má i zubatá s kosou, paní Dingue (Jaroslava Pokorná nebo Naďa Vicenová). A také kuchařka, pro změnu s milým ruským přízvukem (Zimová) a Follbraguetův kolega Adrián (Miloslav König), na mušce přesných mířidel Hortensie.

Nechtějte po Feydeauovi víc, než aby lechtivě bavil. Pokud začnete hledat hluboké významy, budete zklamaní.

 

MANŽELSKÉ ETUDY PO 100 LETECH V DIVADLE V DLOUHÉ
(Julie Válková, E15)

George Feydeau, francouzský komediograf přelomu 19. a 20. století, napsal několik jednoaktových her s tématem věčných stereotypů v manželských konfliktech. Dvě z nich, Dáváme děťátku klystýr! a „Kašlu na to!“ řekla Hortensie, uvedlo Divadlo v Dlouhé v režii Hany Burešové. Z nekončících hádek tady vycházejí v lepším světle jednoznačně manželé.

Už samotný program je prošpikován vtipnými Feydeauovými citáty o ženách a stejným pohledem jsou nahlíženy i představitelky manželek. Jednoduché zápletky obou her tvoří půdu pro rozehrání manželského vztahu jako terorizujícího institutu, kde muž je ten ubožák, který na sobě nechá dříví štípat tak dlouho, „až se ucho utrhne“. Ženy zde představují semetriky, nenápadně či nápadně manipulující bestie, se kterými se nedá vydržet, přivádějí své muže k šílenství malichernostmi a vytváří v nich pocit beznaděje a malosti.

Přestože druhá aktovka má větší spád a snad i vtip, trpká skutečnost bezvýchodných manželských sporů je stejně silná v obou částech inscenace. Dáváme děťátku klystýr je zasazeno do doby svého vzniku, „Kašlu na to!“ řekla Hortensie se odehrává v dnešní zubní ordinaci, včetně několika vtipných odkazů k současné době. Tento kontrast pak jen podtrhuje, jak je téma nadčasové.

Divadlo v Dlouhé nezklamalo hereckými kvalitami a vstřícným nasazením vůči divákovi. Za všechny jmenujme Magdalenu Zimovou, Pavla Tesaře nebo Helenu Dvořákovou. Nelze také opomenout hostujícího dětského herce Matěje Převrátila, jenž se i přes svůj mladý věk s rolí vypořádává neobvykle dobře a svou přirozeností vyvrací většinou trefné tvrzení, že „děti na jeviště nepatří“. Situacím utrápených mužů a jejich nesnesitelným protějškům se smějí diváci obou pohlaví. Zatímco muži cítí pravděpodobně zadostiučinění, že je konečně někdo chápe, ženy si říkají: „Já takhle hrozná určitě nejsem.“ Se vzájemným nepochopením žen a mužů nic nenaděláme; tak se tomu alespoň zasmějme.

Ceny vstupenek

Počet prodávaných míst: 424
Cena vstupenky do zóny I (1.-6. řada přízemí, 1. řada balkon): 320 Kč
Cena vstupenky do zóny II (7.-12. řada přízemí, 2. řada balkon): 250 Kč
Cena vstupenky do zóny III (13.-16. řada přízemí, 3.-4. řada balkon, ochoz): 190 Kč
Cena zlevněné vstupenky pro studenty a seniory: 160 Kč
(počet zlevněných vstupenek je omezený a poskytují se pouze do zóny II a III)
Vstupenky pro ZTP a ZTP/P: zdarma (pro vozíčkáře a jejich doprovod je k dispozici 12 míst na balkoně, nosnost plošiny 200 kg)