Po absolvování Akademického gymnázia, které ukončila maturitou z češtiny, angličtiny, němčiny a filosofie, vystudovala Helena Dvořáková obor činoherní herectví na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Její rozhodnutí podat si přihlášku právě na herectví ovlivnili dva spolužáci, s nimiž v posledních dvou ročnících gymnázia hrála školní divadlo a kteří se posléze stali i jejími kolegy na JAMU - Jan Mikulášek vystudoval režii a Marek Cpin scénografii. Toto Helenino rozhodnutí bylo natolik rychlé, že rodiče ani neměli čas vymlouvat jí je a dnes jsou na svou jedinou dceru pyšní. Ještě před koncem studia získala angažmá v Městském divadle Brno, kde zůstala pět sezon a vytvořila tu řadu rolí činoherních i muzikálových (Máša v Rackovi, Lavínie ve Smutek sluší Elektře, Sally Bowles v Kabaretu, Ronny v Hair a mnohé další).

V Městském divadle Brno se také setkala s režisérkou Hanou Burešovou, s níž nastudovala roli Coralliny v inscenaci Kamenný host aneb Prostopášník a hlavní ženskou roli Julie v Calderónově Znamení kříže. Za tuto postavu byla nominována na Cenu Alfréda Radoka a v MDB získala cenu pro nejpopulárnější herečku. Spolupráce s Hanou Burešovou ji posléze přivedla k hostování a od začátku sezony 2006/07 i k přijetí angažmá v Divadle v Dlouhé.

Vedle Městského divadla Brno hrála či stále hraje také v Divadle U stolu (Život je sen, Macbeth - za roli Lady Macbeth byla nominována na Cenu Thálie i Cenu Alfréda Radoka), ve Studiu G (1+1=3) a s Bolkem Polívkou (Variace na chlast). Hostuje také v Praze v Divadle Ungelt (Niekur/Nikde) a v Činoherním klubu (Ivanov). Pracovala i v Německu, kde zpívala hlavní ženskou roli v Muži z La Mancha a alternovala dvě z pěti Tovjeho dcer v Šumaři na střeše.
Helena Dvořáková hrála na příčnou flétnu, zpívala ve sboru i s folkovou kapelou a věnovala se také jazzu.

Za postavu Anežky Nulíčkové v Maškarádě získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích

Za postavu Faidry získala Cenu Alfréda Radoka a byla nominována i na Cenu Thálie