Solitaire.sk

Recenze

Hrdinové od vedlejšího počítače
(Jana Machalická, Lidové noviny)

Co už se toho napsalo o dnešních singles. Od povídek až po sociologické studie, rozebírající, co je to za zvláštní druh tihle mladí, zaopatření, ale v podstatě neznámo proč opuštění lidé, kteří dokonce vypadají, že si ve své samotě libují. Solitaire.sk je hra, která si vypůjčila název od pasiánsu, který je dodáván s programy Windows a vyžaduje jen jednoho hráče. O banalitě samoty vypráví vesele i smutně, ale především přesně a s vynalézavostí a empatií. A divák má pocit, že to, co prožívají její hrdinové, se děje přímo vedle něj, za zdí jeho bytu nebo u vedlejšího počítače.
Solitaire.sk napsali dva Slováci Zuzana Ferenczová a Anton Medowits a text vyhrál soutěž Dráma o původní slovenskou hru. V Divadle v Dlouhé jej jako „scénické čtení“ připravil Karel Král. Ty uvozovky znamenají, že jde o mezní útvar, který lze klidně považovat za plnokrevnou inscenaci. Ostatně v Dlouhé je cyklus scénických čtení setrvale povedený a platí to i o posledním kuse. Čtyři hrdinové - dvě ženy a dva muži žijí v anonymním paneláku a komunikují hlavně pomocí počítače a mobilu. Čučí do obrazovek, chatují a telefonují. Režie zvolila jednoduchý a účinný princip: při monolozích sledujeme kromě herců u stolků i deformované detaily jejich tváří, které snímají webkamery - jediní svědci jejich pochybností a dramat většinou se odehrávajících v mysli. Tváře na obrazovce výmluvně střídají rychle se pohybující abstraktní obrazce. Tyto mimoběžné existence jsou blízké i vzdálené zároveň a město je uzavírá do neprodyšných skořápek. Půdorys hry připomíná u nás úspěšné texty Němce Ronalda Schimmelpfenniga, ale Solitaire. sk je tak nějak důvěrně domácký a nabízí o poznání víc osvobozující ironie.
V Dlouhé se hraje slovensky, což má také svou poezii. Luna (Michaela Homolová) je uštvaná mladá žena, které se bortí plány, nadává a vztekle odráží starostlivě nesmyslné matčiny telefonáty, Hlava, jinak architekt a vysokoškolský profesor (Martin Veliký), si ze zoufalství hraje s igráčky, Pomněnka (Magdalena Zimová) je permanentně frustrovaná a sebeironická, baví se jen s květinami a sní o vztahu. Největší pošuk je Lečo (Peter Varga), který nesvléká župan, hraje na počítači poker a vrcholem dne je pro něj kontrola účtu a fotografování sebe sama. Když pak v závěru dojde k náznaku komunikace či letmému doteku Luny a Pomněnky, je to minimálně pro jednu z nich vyhlídka na let do výšin, který se ovšem nemůže stát.

V hlavnej úlohe: štyrikrát samorast
(Eva Andrejčáková, Sme)

Solitaire je najrozšírenejšia počítačová aplikácia kartovej hry a vyžaduje si len jedného hráča. Jeho možných spoluhráčov testujú Zuza Ferenczová a Anton Medowits vo svojej hre Solitaire.sk. V Prahe ju minulý týždeň uviedlo Divadlo v Dlouhé.
Aký je Lečo? Najväčší, najmúdrejší a najlepší. Týpek nevyzlečie župan s kapucňou a nevytiahne päty z domu, ani keď zdochýna od hladu. Obaly z pizze hádže von oknom a čaká, kedy kopa narastie až do výšky parapetu. Má nový byt, niekde na desiatom poschodí. Tam doma – či ako to miesto nazývať – hráva internetový poker. A potom už len kontroluje stav svojho účtu. Kedysi mal čosi do činenia s človekom zo susedstva, ale už sa spolu, nevedno prečo, nebavia. To je Hlava. Vysokoškolský učiteľ. Tiež býva v novom byte sám. Spoločnosť mu robí vlastný rozum, v ktorom sa konštruuje čosi z oblasti architektúry.
Do svojich nových bytíkov sú nasťahované aj dve baby. Luna, novodobé dieťa kvetov, sa rozpráva so všetkým, čo pestuje. Výťah bojkotuje, na desiate chodí pešo a medzi štyrmi stenami sa oddáva svojim snom a túžbam. Aké by to bolo, keby nebola sama? Hoci jej najlepšou priateľkou je internetová zoznamka, pokukuje po susedke z vedľajšieho bytu. To je Nezábudka a pracuje v reklame. Svoje nápady nerozdáva zadarmo, no na milého má slabosť. Práve ju nechal.
Novostavba bytového komplexu je miestom stretnutia, ktoré nerieši minulosť. Anonymita ľudí, ktorí ho obývajú, už prerástla do stavu nemilosrdnej sebestačnosti natoľko, že prirodzeným komunikačným kanálom spoločnosťou vygenerovaných dravcov sa stáva potreba vyhýbať sa ľudskému kontaktu.
Hra Solitaire.sk opatrne odhaľuje hranice štyroch paralelných životov, ktoré bežia pod jednou strechou. Krehkosť ich bytia môže poznať len ten, kto nechá cez ne prestúpiť skutočnosť. Na pozadí tohto pocitu vzniká obraz človeka, ktorý sa vie socializovať len bez zväzujúceho pocitu nevyhnutnosti.
Protagonisti urobili z predlohy, ktorá je víťazným titulom tohtoročnej súťaže pôvodných hier Dráma, scénické čítanie. Oslovili jeho invenčnou javiskovou podobou a schopnosťou odkrývať dramatický potenciál (réžia Karol Král, výtvarná výprava David Deutscha). Za štyrmi stolmi číta štvorica svoje texty z obrazoviek. Ich počítače sú však významovotvornými rekvizitami do tej miery, že nestrácajú zmysel, ani keď si herec svoju repliku osvojí. Prelínajúce sa výstupy spája ústredná obrazovka otočená k divákom. S citom pre detail je využitá pri každom zo štyroch charakterov.
V Divadle v Dlouhé už roky pôsobia herci pochádzajúci zo Slovenska. Hrajú po česky, no založili si podsúbor s názvom Národní soubor Slováků. Čoraz častejšie sa objavujú aj v českých filmoch, napríklad v réžii Alice Nellis. Solitaire.sk naštudovali v slovenčine a v úlohách štyroch samorastov sa krásne našli. Je super, že sú.

Ceny vstupenek

Počet prodávaných míst: 80
Plná cena vstupenky: 140 Kč
Cena zlevněné vstupenky pro studenty a seniory: 100 Kč
( počet zlevněných vstupenek je omezen)
Vstupenky pro ZTP a ZTP/P: zdarma

MÍSTA NEJSOU ČÍSLOVÁNA!