Racek

Anton Pavlovič Čechov

2.45 h včetně pauzy Hlavní sál vstupenky

Racek

Překlad Leoš Suchařípa   Režie . SKUTR   Scéna Jakub Kopecký   Kostýmy Simona Rybáková   Hudba Petr Kaláb

Jedna z nejznámějších světových her, kde se mluví o něčem jiném, o něčem jiném se žije a o něčem jiném je život.

„Ptáte se, co je to život? To je totéž, jako byste se ptala, co je to mrkev. Mrkev je mrkev a nic víc o ní nevíme.“ (A. P. Čechov)

Na břehu jezera žije od dětství mladá dívka; má ráda jezero jako racek, je šťastná a volná jako racek. Ale náhodou se objeví člověk, spatří ji, a protože nemá nic jiného na práci, přivede ji do záhuby, jako toho racka…

A je tu dívka a chlapec, spisovatel a herečka, strýček a další lidé a lvi, orli a křepelky, parohatí jeleni, husy, pavouci, mlčenlivé ryby přebývající ve vodách, mořské hvězdice… zkrátka všechny životy.

„O čem je Racek? Samé hovory o literatuře, málo děje a pět centů lásky.“ (A. P. Čechov)

V žádné své jiné práci nevěnuje Čechov tolik pozornosti tématu lásky jako právě v této hře. Je tedy Racek hrou o lásce? Myslím, že ne. Je jí tu sice „pět metráků”, ale o filozofování na toto téma Čechovovi nešlo. Láska mu byla spíš klíčem pro pochopení člověka. Říkal, že „to, co člověk prožívá, když je zamilovaný, je vlastně nejpřirozenější stav” a že „zamilovanost ukazuje člověka, jaký by měl a mohl být”. Skoro všechny postavy jsou tu nějak zamilované. Ale ti, koho milují, nemilují je. To nebyl jen nápad komediografa, to odráží i tehdejší životní pocit autorův. – Co člověk zmůže, není-li milován tím, koho miluje on? Nemůže-li realizovat svou představu šťastného života? Je-li bezmocný právě v tom, na čem mu nejvíc záleží? Čechovovi ovšem nešlo jen o otázku marné lásky, ale vůbec o rozpor mezi touhou a skutečností. Cítil, že asi právě tento okamžik je pro člověka nejdůležitější: jak se dokáže či nedokáže vypořádat se ztrátou perspektivy osobního štěstí. (L. Pistorius)

Premiéra Racka 17. října 1896 v petrohradském Alexandrinském divadle vstoupila do divadelních dějin jako skutečná katastrofa. Sám Čechov z premiéry odešel rovnou na vlak. Hra zaznamenala světový úspěch až o dva roky později 17. prosince 1898, kdy se inscenování ujalo slavné moskevské divadlo MCHAT. Hru nastudoval K. S. Stanislavskij, který v inscenaci ztvárnil také Trigorina. Čechov na premiéře nebyl a inscenaci viděl až v květnu 1899. Představení se odehrálo speciálně pouze pro něj, a protože bylo již po divadelní sezóně, viděl Čechov inscenaci na prázdném jevišti bez dekorace. Maximu Gorkému o tom 9. května napsal: „Nemohu posuzovat hru chladnokrevně, neboť sama představitelka Racka hrála mizerně, celou dobu usedavě naříkala a Trigorin (beletrista) chodil po scéně a mluvil jako paralytik, říká o sobě ‚já nemám žádnou vůli‘ a představitel to pochopil tak, že mi z toho bylo špatně. Ale vcelku hra ušla, zaujala mě. Místy jsem ani nevěřil, že jsem ji napsal já.”

V představení se v souladu s autorským uměleckým záměrem kouří (cigareta na jevišti je dle vyjádření Ministerstva zdravotnictví rekvizitou). Vzhledem ke scénografickému pojetí může dojít ke zvýšené prašnosti v předních řadách.

Přestávka následuje po 3. dějství (po cca 1.45 h), využijte možnosti objednat si občerstvení v divadelní kavárně předem.

Fotografie v tiskové kvalitě
Tisková zpráva

zobrazit více

Účinkují

Klára Sedláčková-Oltová Irina Arkadinová
Pavel Neškudla Konstantin Treplev
Pavel Tesař Petr Sorin
Marie Poulová Nina Zarečná
Tomáš Turek Ilja Šamrajev
Magdalena Zimová Pavlína
Eva Hacurová Máša
Petr Jeništa Boris Trigorin
Jan Vondráček Jevgenij Dorn
Jan Meduna Semjon Medvěděnko
Martin Veliký Jakov
Lenka Veliká Racek 1
Michaela Doležalová Racek 2

Fotogalerie Videogalerie Recenze

Aktuální počet repríz 7 Premiéra 25. 5. 2017 Sdílet

Mohlo by vás zajímat Heda Gablerová Viktor aneb Dítka u moci