Jánošík

1.20 h bez pauzy Divadelní kavárna - nečíslováno

Jánošík

Scénář Martin Matejka   Režie kolektív   Výprava kolektív

Búvaj že mi búvaj, syn môj premilený…

Píše sa rok 1688. Na lazoch u Jánošíkov, v horách, severozápadne od Terchovej sa narodí Juraj Jánošík. Človek, ktorý bude ešte stáročia po svojom narodení vyvolávať veľké emócie a otázky.

Bude milovaný aj vysmievaný, adorovaný aj ponižovaný. Budú sa podľa neho volať ulice, športové kluby, jaskyne aj folklórne festivaly. Jeho podobizeň bude na zástavách, odznakoch, tanieroch aj penziónoch… Stane sa slovenským „Národným hrdinom“.

Slovenská sekcia Divadla v Dlouhé vás pozýva na putovanie za Jánošíkom. Za človekom, ktorému muselo stačiť 25 rokov života, aby sa stal hrdinom - Národným hrdinom. Lebo tento malý slovenský národ ho už tak veľmi potreboval…

Nová inscenace Slovenské sekce Divadla v Dlouhé vzniká v rámci komorní dramaturgické řady Krátká Dlouhá a bude založena na původním autorském textu, který na základě legend i historických pramenů píše Martin Matejka.

 

Za podporu děkujeme Nadaci Český literární fond a panu Petru Lázničkovi.

zobrazit více

Účinkují

Martin Veliký, Peter Varga, Martin Matejka, Oliver Hajný, Marína Mrázková

Fotogalerie Recenze

Aktuální počet repríz 6 Premiéra 18. 4. 2015 Derniéra 19. 10. 2015 Sdílet

Recenze

V Dlouhé mají Jánošíka na háku

Dana Benešová-Trčková, web České televize

Komorní dramaturgická řada Krátká Dlouhá pokračuje Jánošíkem. Připravila ho v české premiéře Slovenská sekce Divadla v Dlouhé. Se slavným zbojníkem se příliš nemazlila. Národní legendu vystavila politickým konfrontacím a třem odmytizovaným sudičkám.

Jánošíka hrají v divadelní kavárně, forma scénického čtení navodí neformálnost, má ale nevýhody. Scénář v ruce se aktérům plete při pohybu, zejména v druhé části inscenace, kdy spolu s rozšafnými herci nastoupí marionety. Autor Martin Matejka vystavěl kompozici na kontrastech adorovaného i zatracovaného hrdiny, poučen legendami a dokumenty. Kolektivní režií vzniklo satirické putování za současným odkazem mnohokrát zpracovaného tématu.

Mimochodem třeba populární polský zbojnický muzikál, v překladu Jaromíra Nohavici, Malované na skle právě premiérovalo Městské divadlo Zlín. Jánošík má stále co říci, v Dlouhé ho pojali zprostředkovaně, ikonickou postavu poznáváme pomocí ostatních figur nebo z dopisů milé. Refrén příběhu tvoří tři muži v černém, chvíli sudičky, chvíli četníci, děti na rybách, mniši či soudci. Jurou se v několika momentech stává moderní klučina Oliver, poslouchá zasvěcené historky své babičky, bezprostředně vstupuje do děje.

Martin Matejka, rodák z Trenčianských Teplic, absolvent katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, se v Jánošíkovi sešel se svým dávným kolegou z Diskrétneho divadla Trenčín a spolužákem z gymnázia Martinem Velikým, dále s Peterem Vargou, Oliverem Hajným a Marínou Mrázkovou. Ta kompozici doplňuje hrou na housle a představuje žensky mladistvé party. Sudičky jsou doménou mužů, ztvárňují je s neobyčejným nábojem, libují si v sarkasmu, činí vypravěčský text záživnějším.

Množství na fakta zaměřených výpovědí může být Jánošíkovi spíše na škodu, ale celková stopáž kusu (hodina dvacet minut) neodrazuje. Zvláště tři hlavní postavy si hravé proměny užívají, dobře baví diváky i sebe. Dívka v kroji projevem funguje více jako zpěvačka a houslistka než coby herečka, k dokreslení atmosféry přispívá půvabem. Na Jánošíka se klidně vydejte se staršími dětmi, bude jim humorem blízký. Představení obsahuje zábavnou loutkohru, které vévodí parodie na šlechtu a zbojnické avantýry.

Jánošík drží jednoduché schéma přestaveb, herci jsou stále na scéně. Pracují s minimem rekvizit, repliky by mohli odehrát kdekoli, třeba na venkovním festivalovém pódiu. Text, na němž autor spolupracoval s Martinem Velikým, obsahuje expresivní směs jazyka, využívá moderních kontextů a aktualizací. V jednom z obrazů stojí na jevišti šibenice se zavěšeným kusem uzeného žebra. Z anekdoty se dozvídáme, že Jánošík měl všechno na háku, což platí doslovně, skutečně byl na jaře roku 1713 popraven zavěšením na hák. Stačilo mu pětadvacet let života k tomu, aby se stal národním symbolem, můžeme s ním a jeho sudičkami o všem polemizovat.