Hovory na útěku

Začíná to skoro jako anekdota. Potkají se dva… kteří odešli ze země, kde se nedalo žít, a hledají místo, kde by se žít dalo. Hovory dvou mužů (Miroslav Hanuš a Miloš Kopečný) tvoří intelektuální rovinu inscenace, v ostrém protikladu k ní stojí rovina hudební, tentokrát krajně brutální – songy Tiger Lillies v podání našich herců (Eva Hacurová, Veronika Lazorčáková, Magdalena Zimová, Martin Matejka a Jan Meduna) za doprovodu profesionálních hudebníků (Milan Potoček, Jan Buble, Slávek Brabec nebo František Tomášek a Tomáš Makovský). Hraje se v komorní úpravě s diváky na jevišti.

Miroslav Hanuš a Jan Borna byli za režii nominováni na Cenu Divadelních novin za sezonu 2016/2017 v kategorii činoherní divadlo.

Miroslav Hanuš byl za texty k písním nominován v redakční volbě portálu i-divadlo.cz.

Pokud Tiger Lillies neznáte, poslechněte si třeba píseň Bully Boys...

Všecka tráva už je spasena

Ano, moji milí, všecka tráva už je spasena
A na kontinentech se proslýchá, že život už není
Hoden toho, abychom jej žili.
Rasy jsou staré, nic už se od nich nedá očekávat
Planeta se točí a točí a je ohryzaná
Všemu je konec, nějakou dobu se o tom ještě bude klábosit.
Jsme pouze pozdní pokoleníčko očitých svědků
A této epoše se bude říkat:
Gumová.

Čas čekání (na pas? na odsunutí jinam? na změnu poměrů doma?) vyplňují naši dva muži rozhovorem na pokračování, baví se o tématech, která je pálí, která visí ve vzduchu. Jejich rozhovor skončí stejně neplánovaně, jako začal. Prostě proto, že se připozdilo nebo musejí opustit svoje dočasné útočiště. K žádnému podstatnému závěru svojí debatou ani nedojdou. Možná to bude chvílemi dokonce vypadat jako náhodný výsek nekonečného dialogu, který vede každý sám se sebou, ve své hlavě. Ale přesto je důležité, že leccos bylo vysloveno.

Upozorňujeme diváky, že při představení je použit stroboskop.

Fotografie v tiskovém rozlišení