Kabaret Prévert – Bulis

Jacques Prévert – Jiří Bulis – Jan Borna a kol.

2.40 h včetně pauzy

Kabaret Prévert – Bulis

Scénář Jan Borna   Režie Jan Borna   Výprava Jaroslav Milfajt   Hudba Jiří Bulis   Hudební nastudování Milan Potoček   Překlad Jiří Konůpek

Divadelní setkání světového velikána poezie s českým velikánem šansonu

Původním motivem vzniku inscenace byla touha přiblížit pražskému publiku tvorbu Jiřího Bulise, jehož práce je spojena především s brněnským HaDivadlem. Setkání tohoto velikána šansonu se světovým velikánem poezie Jacquesem Prévertem je možné právě jen v divadle a my se vás pokusíme přesvědčit, že Prévertova minidramata, pohádky a básničky a Bulisovy šansony k sobě prostě patří. V novém titulu pokračuje kabaretní linie Divadla v Dlouhé, vycházející z výjimečných schopností souboru, jehož členové zpívají a hrají na řadu hudebních nástrojů a zároveň jsou schopni humoru v blízkém kontaktu s diváky.

zobrazit více

Účinkují

Michaela Doležalová Jacquelina aj.
Čeněk Koliáš Instalatér aj.
Ivana Lokajová Gertruda aj.
Martin Matejka Syn aj.
Lenka Veliká Matylda Desgameslay aj.
Martin Veliký Kašpar-Adolf aj.
Jan Vondráček Podplukovník Degameslay aj.
Pavel Tesař Claudinet aj.
Milan Potoček Pianista aj.
Kateřina Jirčíková flétna, zpěv
Tomáš Rejholec bicí

Recenze Ceny vstupenek

Aktuální počet repríz 83 Premiéra 15. 1. 2005 Derniéra 18. 6. 2012 Sdílet

Recenze

Kabaret na pokračování v Dlouhé
(Jana Machalická, Lidové noviny)

Básníka a muzikanta - dva muže, kteří se nikdy nemohli potkat, dal dohromady režisér Jan Borna ve své nové inscenaci, kterou uvádí Divadlo v Dlouhé.
Borna tak navazuje na svůj někdejší Kabaret Vian - Cami, který v Dlouhé nastudovali před šesti lety. Tentokrát však zvolil spojení, které na první pohled vypadá originálně a možná i docela odvážně. Divadelní hry, či spíše minikomedie, skeče, verše či sentence francouzského básníka Jacquesa Préverta propojil s písničkami tragicky zemřelého brněnského skladatele Jiřího Bulise, který byl od 70. let minulého století svázán s Divadlem na provázku.
V novém kabaretu se opět zabydlela stejná sestava jako před lety. V jejím čele stojí Jan Vondráček, ale jde tu opět o herectví kolektivní, vzájemně se inspirující. Dalším předpokladem pro zvolený žánr, který tato část souboru vyplňuje, je muzikálnost a schopnost rozvíjet dál vlastní styl. Ten je kdysi dovedl k vlastnímu divadlu v Dejvicích a je překvapivé, že si stále ještě udržuje osobitost a invenci. Bornovo umělé spojení však zafungovalo dobře, žádné násilné švy se v inscenaci nerozevírají a dodržuje se čistá forma zdůrazňující absurditu a nadsázku. Tato pozitiva se jistě odvíjejí i od toho, že Bulisova hudba samozřejmě nebyla použita jen jako pouhý tmel, ale za pomoci herců se rozžila vlastním dramatickým životem, v druhé polovině inscenace pak zcela ovládla pole. Jisté zádrhele vznikaly, pokud jde o parodický televizní rámec, který režie zvolila pro Prévertova mikrodramata. Prezentují se zde jako romantické telenovely s veškerou výbavou, což místy působilo jako poněkud dětinská zábava. Ozvláštňování televizním médiem se tu se střídavým úspěchem rozvíjí i dál a ve vztahu k oběma autorům vcelku nezávisle (například lehce křečovitá parodie teleshoppingu, v níž nejlépe vychází holá lebka moderátora Horsta Fuchse).
Jinak Borna pro Prévertovy texty (Roura k rouře pasuje, Příchody a odchody a další) zvolil poetiku různě odstupňované grotesky. Ta příjemně koresponduje s nonsensovým humorem autora: v Rouře herci udržují jemný ironizující odstup, zatímco v Příchodech nabývají vrchu uvolněné, až dryáčnicky rozehrávané kreace, využití loutek podtrhuje neobvyklou dávku černého humoru.
Kabaret se odehrává v divadelní kavárně čili v improvizovaném divadelním prostoru a Jan Borna s ním umí nápaditě zacházet a využít jeho nepravidelností. Scény za létacími prosklenými dveřmi, různě nasvícené či zahalené v "oblaku mlhy" představují jakési drobné dramatické pándány či hravé dovětky a ilustrace k Bulisovým teskným šansonům, které tak trochu žijí samostatným životem. Tyto miniatury jsou zábavné, poetické i fantaskní, nejen zde v téměř titěrných etudách, ale i v předchozím dění zaujme Pavel Tesař. Z dam zase Ivana Lokajová a Lenka Veliká. Kabaret Vian - Cami se jevil jako téměř marnotratně pestrá inscenace rozvíjející se s obdivuhodnou lehkostí v několika vrstvách ironie a grotesky. Při zhlédnutí Kabaretu Prévert - Bulis se možná nezopakuje předchozí okouzlení, ale v žádném případě na něj nelze pohlížet jako na nudného příbuzného. Popravdě řečeno, Prévert zůstává básníkem a surrealistou a jeho skeče nenabízejí tak košatý slovní humor a divadelní inspiraci jako mikrokomedie Pierra Henriho Camiho. Jan Borna nejspíš svůj nápad využil v nejvyšší možné míře a ten, kdo nebude chtít za každou cenu srovnávat, si na své určitě přijde.

Příjemná kabaretní koláž
(Saša Hrbotický, Hospodářské noviny)

Divadlo v Dlouhé uvedlo v komorním foyer premiéru Kabaretu Prévert - Bulis, a pokusilo se tak navázat na umělecký i divácký úspěch předcházejících kabaretů Richard Weiner a Vian - Cami.
Barvité literárně-dramaticko-hudební pásmo v režii Jana Borny vrací nepietním způsobem do našeho současného kulturního kontextu jak velkou osobnost francouzské poezie 20. století Jacquesa Préverta (1900 - 1977), tak tragicky zemřelého brněnského skladatele, autora scénické a filmové hudby i tvůrce desítek nádherných písní Jiřího Bulise (1946 - 1993).
Režisér Jan Borna v Dlouhé už tradičně spolupracuje s výraznými individualitami bývalých členů Dejvického divadla, kteří vedle činohry se stejným gustem ovládají také pantomimu, zpěv, hru na rozličné hudební nástroje či vedení loutek. Navíc herci se v Bornových představeních s gustem stávají spoluinscenátory - všeuměl Jan Vondráček je pod novým kabaretem podepsán jako spolutvůrce kvalitního hudebního nastudování a aranžmá.
V Kabaretu Prévert - Bulis se nápaditě využívá specifických prostor foyer. Hraje se na provizorním jevišťátku, na dlouhém molu umístěném mezi kavárenskými stolky, a dokonce i za prosklenými lítačkami.
Prolnutí tvorby dvou uměleckých gigantů, básníka a dramatika Préverta a skladatele Bulise, sice tvoří citelně rozvolněnější celek, než tomu bylo u Kabaretu Vian - Cami, a také aktualizačních zapojení televizních dotáček je zbytečně mnoho, přesto celek přináší takový náklad duchaplné zábavy, o jakém si upocení televizní baviči mohou nechat leda zdát.
Zpočátku zabírá větší prostor dramatická tvorba Prévertova, druhá půle večera pak vyznívá především jako hold Jiřímu Bulisovi. Prévert-básník je u nás znám poměrně dobře (dá-li se to dnes ještě o básnících tvrdit), zato jeho zpola surrealistické, zpola absurdní skeče jsou pro českého diváka příjemným objevem. Platí to především o hříčce "Roura k rouře sedá aneb Vzorně svorná rodina", jejíž první verze vznikla již v roce 1934.
Bizarní skrumáž zřetězených milostných vztahů mezi Kašparem Adolfem a jeho chůvou, paní Matyldou a jejím synem či plukovníkem Desgameslayem a vzdáleným synovcem Claudinetem se v Dlouhé dočkala skutečně excelentního ztvárnění. Martin Veliký, Ivana Lokajová, Pavel Tesař, Čeněk Koliáš a všichni další jsou naladěni na společnou parodickou strunu, takže pohrát si s Prévertovým černohumorným zadáním jim přináší stejnou radost jako divákům.
Drastickou, nikoliv vulgární komikou oplývá následující skeč V rodině, v němž oddaná milovnice telenovel dokáže u domácího stolu shovívavě pokárat svého potomka-bratrovraha i bezhlavé, leč pohybující se tělo jeho oběti. Ke slovu se však dostane i Prévertova poezie nebo smutná pohádka o antilopách v jemně dramatizovaném ztvárnění.
Melodicky nosné písničky Jiřího Bulise s jeho vlastními texty i s texty Seiferta, Morgensterna či Jesenina se již před pár lety staly náplní Proklatce v brněnském HaDivadle. Ve srovnání s tímto nostalgickým představením vkládají herci Divadla v Dlouhé do interpretace více dryáčnického humoru a zemitosti, jejich zpěv často provázejí hravé herecké akce, které písním dodávají nečekané pointy.
Zaposloucháte-li se do Bulisových šansonů v jiskřivém podání Kateřiny Jirčíkové a Lenky Veliké, spustí-li Martin Veliký bohatýrsky silácké "Slyšíš letět saně" na slova Sergeje Jesenina nebo zazpívá-li kvartet Veliký - Tesař - Matejka - Vondráček "Na ploše ledové víří/ vousatí dědové čtyři", lze jen nevěřícně kroutit hlavou nad tím, proč u nás není Bulisova tvorba známější a více doceněná. Snad by zdařilá inscenace Divadla v Dlouhé mohla napomoci kýžené změně.

V této bláznivé době při mně stůj
(Jiří P. Kříž, Právo)

Divadlo v Dlouhé oslavilo s Prévertem, Bulisem a Kroupou brněnskou bohému
Kabaret Prévert - Bulis v Divadle v Dlouhé vybízí k mnoha kritickým superlativům. Dělný kolektiv soustředěný kolem režiséra Jana Borny ve foyer před Kroužkovou kavárnou, která stejně jako divadlo vstala z mrtvých po povodni, má pro kabarety slušnou průpravu. Už z časů před potopou drží se v repertoáru skoro celou pětiletku Kabaret Vian - Cami. Borna strávil v HaDivadle necelé čtyři roky, přesto načichl nepoddajnou, podmanivou atmosférou divadelního Brna 70. a 80. let. Dost času, aby podlehl kouzlu Jiřího Bulise i velkého bohéma Adolfa Kroupy, vedle Jiřího Konůpka kongeniálního překladatele posledního pařížského proklatce a surrealisty Jacqua Préverta. Moc chválím fakt, že pro Kabaret Prévert - Bulis sáhli inscenátoři právě po Kroupových převodech. Ty pozdější, z per a psacích strojů koryfejů Svazu českých spisovatelů, Kroupu stejně jenom napodobovaly. Navíc je velký Adolf, milovník vína a samosebou i Francie, jedním z tvůrců brněnského kulturního vzmachu konce 60. let. Tehdejší program Domu umění, jehož byl ředitelem, záviděly Brnu všechny ostatní galerie ve zbytku ČSSR. Jeho prostory nabídl i Huse na provázku, která v něm zakotvila na dvě desetiletí... Kroupa se znal s francouzskými avantgardisty osobně a dělat Préverta bez něho je asi totéž jako vydávat Robinsona Jefferse bez Kamila Bednáře. Borna s autorem výpravy Jaroslavem Milfajtem, s hudebními aranžéristy Milanem Potočkem a Janem Vondráčkem stvořili další kabaretní zázrak. Nic na tom nemění, že se poučili i u surreálných kabaretů Davida Drábka a zapojili do celku filmové dotáčky a vyprázdněné televizní skeče a reklamy. Jejich nabídka CD a DVD Zvuky těla je originální a již jsem si je na uvedeném telefonním čísle objednal v určeném limitu, za který obdržím navíc balení pravé instantní hrachové polévky pro základ vlastní kolekce libých zvuků. Prévertova scénická poezie (Roura k rouře aneb Vzorně svorná rodina, Příchody a odchody, Výjev ze života antilop aj.) jsou gurmánskou specialitou večera. Songy a balady Jiřího Bulise říznuté moravsko-rusko-židovskými harmoniemi zní poprvé na scéně bez sentimentality, která po jeho tragickém odchodu (mikrospánek za volantem na silnici před Olomoucí) obestírá ty, kteří ho znali z dnes již bohužel neexistujících kaváren U Očků nebo Kolbaba, včetně Vladimíra Morávka, zbožňujícího stejně jako já Bulisův Nekonečný valčík nebo šanson V této bláznivé době při mně stůj (Anděl radosti).

Ceny vstupenek


Počet prodávaných míst: 60
Plná cena vstupenky: 320 Kč
Cena zlevněné vstupenky pro studenty a seniory: 260 Kč
( počet zlevněných vstupenek je omezený)
Vstupenky pro ZTP a ZTP/P: zdarma (na představení bohužel není bezbariérový přístup pro vozíčkáře na elektrickém vozíku. Scéna totiž neumožňuje průjezd od zdvižné plošiny. Obyčejný vozík snesou naši technikáři hlavním vchodem, ale elektrický vozík je příliš těžký. Omlouváme se.)