80 let divadla v Dlouhé 39 1929 - 2009
1929 – 1944 Velká opereta
1949 – 1996 divadlo pro děti a mládež (pod různými názvy)
od 1996 Divadlo v Dlouhé
4. prosince 2009 uplyne přesně 80 let od chvíle, kdy se v Dlouhé třídě č. 39 začalo hrát divadlo. K tomuto výročí jsme vydali publikaci Od Velké operety k Divadlu v Dlouhé a připravili stejnojmennou výstavu mapující celou osmdesátiletou historii sálu. Publikace je ke koupi v pokladně, výstava dobových plakátů, fotografií, divadelních programů a dalších artefaktů ze všech období - Velké operety, divadla pro děti i Divadla v Dlouhé - je v prostorách divadla přístupná do konce letošní sezony.
V roce 1928 se velkoobchodník Ottomar Sušický rozhodl zbourat své staré domy v Dlouhé a Hradební ulici a místo nich postavit moderní palác, v jehož suterénu se počítalo s velkým kinosálem. Do tohoto záměru vstoupil divadelní podnikatel Bedřich Jeřábek (ředitel holešovické Uranie), který Sušického přemluvil ke změně stavebního plánu, takže místo kinosálu vznikl v suterénu budovy na rohu Dlouhé třídy a Hradební ulice sál divadelní. Berlínský architekt Pavel Sydow vyprojektoval sál pro 800 sedících diváků s poměrně nevelkým jevištěm a orchestřištěm a s poněkud stísněným zákulisím.
Nové divadlo s názvem Velká opereta bylo otevřeno 4. prosince 1929 americkou operetou Píseň pouště od Sigmunda Romberga na text Otto Harbacha a Oscara Hammersteina, kterou dirigoval Oskar Nedbal. Toto první pražské divadlo věnované výhradně operetnímu žánru řídil do roku 1933 Bedřich Jeřábek, po jeho smrti pak Hugo Kraus. Příznivý vývoj tohoto divadelního podniku byl násilně ukončen k 1. září roku 1944, kdy byla uzavřena všechna divadla na území protektorátu.
V květnu 1945 scénu převzalo nejprve Národní divadlo pro své Studio a poté Činohra 5. května. V roce 1949 zde začalo působit Městské divadlo pro mládež, které vzniklo spojením Pražského divadla pro mládež Míly Mellanové a Divadla mladých pionýrů Václava Vaňátka. Jeho zřizovatelem se stalo hlavní město Praha, 13. října 1953 bylo přejmenováno na Divadlo Jiřího Wolkra. V prvních sezonách divadlo vedl herec a režisér Miloslav Stehlík, po něm herec a režisér Stanislav Vyskočil a režisér Vojta Novák. Od roku 1957 do roku 1974 byl ředitelem pedagog režie na pražské DAMU Vladimír Adámek, v letech 1974 – 1990 dlouholetý člen uměleckého souboru Karel Richter.
V roce 1991 se ředitelem stal herec Jan Řeřicha a divadlo změnilo název na Divadlo na Starém Městě. V roce 1995 se Řeřicha rozhodl pro reorganizaci divadla, na což herci reagovali stávkou a dopisem primátorovi, ve kterém požadovali jeho odvolání. Řeřicha byl z funkce odvolán na podzim 1995 a ředitelem divadla byl dočasně jmenován člen Rady HMP a člen kulturního výboru MHMP František Ringo Čech s tím, že ve funkci setrvá do té doby, než z výběrového řízení vzejde nový ředitel Divadla na Starém Městě.
Konkurzu na Divadlo na Starém Městě, který vypsalo hlavní město Praha na podzim roku 1995, předcházela řada jednání o tom, zda má, či nemá být změněn předmět činnosti této organizace (zrušení statutu divadla pro děti a mládež), či zda nemá být divadlo jako příspěvková organizace zrušeno zcela. Jako klíčové hledisko v tomto sporu se nakonec ukázal zájem soukromého majitele domu na tom, aby byla v Dlouhé ulici zachována divadelní činnost.
Z konkurzu na ředitele Divadla na Starém Městě vzešel tým, který působí v Dlouhé dodnes. V čele divadla stojí ředitelka Daniela Šálková a umělecké vedení ve složení dramaturg Štěpán Otčenášek, režiséři Hana Burešová a Jan Borna. Herecký soubor, původně složený z bývalých herců Dejvického divadla a divadla Labyrint, byl v průběhu let rozšířen o další členy. Divadlo bylo po nástupu nového týmu v roce 1996 přejmenováno na Divadlo v Dlouhé.
Podrobnější informace o osmdesátileté divadelní historii v Dlouhé 39 najdete v publikaci Od Velké operety k Divadlu v Dlouhé, která je ke koupi v pokladně.
